Masopust

Dnes proběhl v Kadani tradiční masopust. Byl to již jeho druhý ročník a stejně jako toho minulého, se ho zúčastnilo velké množství diváků. Atmosféru tradičního masopustu samozřejmě neodmyslitelně dokreslovaly masky, divadelní vystoupení a spousta lidových písniček. Jaký by to ale byl masopust bez stánků s jitrnicemi, klobásami, zabíjačkovou polévkou a pivem s medovinou. Toho všeho byl i letos dostatek. Na dvoře františkánského kláštera jsme tedy mohli celý den potkávat nejen různá prasátka, kočičky, dvouhlavé dámy i pány s velkými papírovými hlavami, ale také například samotného Švejka, který se masopustu v Kadani účastnil již minulý rok a letos ho budeme moci spatřit ještě například na plesu Města Kadaně.

Při kontrole, jak naše divadélko pracuje v přestrojení za masky, jsem si také jednu vyzkoušel a Laduška, která mě patrně chtěla v divadelních zásluhách trumfnout, si na oplátku zahrála jako dobrovolnice v krátké scénce Divadla v Pytli z Hrobu. Masopust se nám líbil. Přestože si myslím, že může člověka zabavit tak na hodinku či dvě, rozhodně se budu těšit na příští ročník.

A tady je pár fotografií...

Nechci vynechat

Když jsem Vám tu naposledy povídal a chválil firmu Prospero, musím zde říci také něco o ostatních společnostech, se kterými mám zkušenost a nebo jsem s nimi v kontaktu. Odebírám také Divadelní noviny a časopis Loutkář.

Divadelní noviny vydává Společnost pro Divadelní noviny v čele se šéfredaktorem Janem Kolářem. Chcete-li se stát předplatiteli, je Vám k službám emailová adresa a registrace online. Prostě jen vyplníte dotazník a je to. Pokud dojde k nějakým nejasnostem, nebo máte prostě dotaz k objednávce, je třeba napsat. Já si noviny objednal v době, kdy už vycházelo třetí číslo a chtěl jsem i ty předchozí. Jednání s Terezou Chalupovou, tajemnicí Divadelních novin, bylo více než příjemné a opravdu na úrovni. Chtěl bych smeknout klobouk a poděkovat. I omyl odesílatelské služby slečna, nebo paní, Chalupová vyřídila bez problému a k naší oboustrané spokojenosti. Předplatné na celý rok tohoto čtrnáctideníku stojí 418,- Kč.

Časopis Loutkář vychází pod záštitou Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář za podpory Ministerstva kultury ČR. Odpovědnou redaktorkou je Nina Malíková, dcera jednoho z nejslavnějších českých průkopníků a zakladatele moderního českého loutkářství Dr. Jana Malíka. V Chrudimi, kde se také nachází jedno z nejznámějších loutkářským muzeí, je po něm pojmenována snad každá druhá ulice, škola či firma. V redakci jsem si objednal ročník 2004, 2005 a také předplatné na rok současný. I tajemnice Loutkáře, Klára Lichtágová, je velice ochotná a příjemná. Rozhodně si mohou s Terezou Chalupovou konkurovat. Předplatné šesti vycházejících čísel ročně stojí 270.- Kč.

Oba tituly je možné číst i na internetu, i když někdy jen ve zkrácené verzi, nebo v omezeném výběru článků. Avšak rozhovory i kritika jsou výborným a kvalitním čtením a proto nezbývá, než je doporučit.

Rozhovor

Přináším Vám pokračování mého rozhovorového seriálu. Tentokrát to je rozhovor s hercem obrovského formátu, Radkem Brzobohatým. Sám jsem se v něm dozvěděl mnoho věcí, které jsem o panu Brzobohatém netušil a překvapily mě. Je to spíš popis jeho celého života, zvláště pak popis toho "života divadelního". Vysportovaný drsňák z mnoha filmových rolí se časem změnil ve starého pána s vráskami ve tváři a hlavně principála Divadla Radka Brzobohatého. S léty však přichází i moudrost a tou pan Brzobohatý opravdu nešetří. Příjemné čtení.

Když věci fungují tak, jak mají

Minulý týden jsem se stal koordinátorem Kadaňského zastupitelstva dětí a mládeže. Je to takové dětské zastupitelsvo, které přesně kopíruje zastupitelstvo městské. I když to tak asi nevypadá, je v něm stejná organizovanost od voleb, jednacích řádů, pravidelná zasedání, přednes návrhů až po schvalování a realizaci. Jediným rozdílem mezi dětským a dospělým zastupitelstvem je fakt, že se to generačně mladší zabývá výhradně problémy dětí a snaží se bojovat za jejich zájmy ve městě. Myšlenka je více než dobrá. Zastupitelstvo a rada v čele se starostkou, jako zástupci jednotlivých školních zařízení, sbírají na svých školách podněty a nápady na to, co dětem ve městě chybí, nebo by bylo dobré udělat. Nad těmito návrhy pak probíhají jednání, která ve finále koordinátor zpracovává a projednává se zástupci světa dospělého. Já se věci ujal minulý týden a s potěšením jsem zjistil, jak je možné, jednoduché a hlavně účelné, komunikovat s kadaňskou radnicí a jejím panem starostou. Navrhovaná zeď je nyní v procesu schvalování na samotné radnici a o co se přesně jedná povím zase příště. Ale je dobré vědět, že věci fungují tak, jak mají a v případě zájmu je kam se obrátit.

Pro nadšené divadelníky

Během mého dnešního brouzdání internetem a lovu nekonečného množství informací jsem narazil na stránky divadelního knihkupectví Prospero v Praze. Jak jste si již asi stačili všimnout, jsem vášnivým sběratelem starých knih a tisků a také bláznem do různé divadelní literatury. To znamená, že když jsem tyto stránky objevil, tak jsem se od počítače nezvedl do té doby, než se mi podařilo zaregistrovat se a objednat si pár titulů. A protože si myslím, že je někde v okolí (nebo v to aspoň doufám) sem tam nějaký nadšenec do divadla, tak vám tu pomůžu s pochopením tohoto knihkupectví.

Abyste mohli nakupovat po internetu je třeba se zaregistovat. Nic složitého, jedná se totiž o klasickou registraci, jako na každém jiném serveru. To znamená, že po zadání přezdívky, hesla, jména a adresy s kontaktem můžete v klidu začít vybírat a ukládat si věci do nákupního košíku. Ceny, zvlášť v antikvariátu, jsou více než přijatelné. Pokud vás neláká objednávka pomocí internetu, máte možnost si knihy objednat faxem, telefonicky nebo přímo v knihkupectví. To vám také nabízí velké množství způsobů platby od zaslání na dobírku, fakturou, převodem či nepřeberným množstvím všech druhů platebních karet.

Firma Prospero však nenabízí jen knižní tituly, ale také audio a video CD, hry, sborníky, ročenky, pohledy či skripta. Velké množství titulů lze koupit i v angličtině, francouzštině či němčině. Každému co hrdlo ráčí.

Já si dnes zakoupil několik svazků Shakespearových her z let 1920-1944, Klaunovy rozpravy od Horníčka z roku 89, Hromobití od J. Ostena z roku 1911 a pár dalších. Kdo je stejným fanouškem divadla jako já, ten návštěvou stránek zajisté neprohloupí.

Odpoledne na 23.6 kilometru

Předminulý týden jsem vám přinesl ukázat fotky Želiny a tentokráte jsem se vydal o něco dále. Vzdušnou čarou jsem nebyl ani o kilometr dál, po silnici to je ovšem téměř o deset kilometrů. Vzal jsem sebou Ladušku a cílem naší cesty byl skoro dvacátý čtvrtý kilometr trati Kadaň - Kaštice, která se má podle dostupných informací časem rušit kvůli velice nízkému využití. Je pravda, že v projíždějícím vlaku jsem zahlédl jen dva lidi a vzhledem k tomu, že tímto směrem jezdí jen několik motoráčků denně, není to moc velké číslo.

My jsme se ale tešili na něco jiného, než na prohlídku situace dráhy. Účelem cesty byl výhled na Želinský meandr, jednu z největších přírodních krás okolí Kadaně. Cesta je v tomhle počasí trochu krkolomná, ale dnešní téměř jarní den s ohromnou viditelností nám nedával moc na výběr. Na počátku sice byla myšlenka navštívit výhledy na Doupovsko nad Úhošťanami, jenomže stále ležící sníh a náledí v lesnatých úsecích silnice auto odmítlo zdolávat, a tak jsme byli nuceni doslova "vybruslit" zpátky dolů. Když jsme nechali stát auto na hradeckém parkovišti a vypravili se přes pole na skálu nad meandrem, už nebylo pochyb, že to bylo správné rozhodnutí. Odpolední sluníčko příjemně hřálo a oslněný meandr nabízel jeden z nejkrásnějších výhledů, které je možné v našem okolí najít. Skála, tyčící se dle mého odhadu zhruba padesát metrů nad Ohří, byla příjemně vyhřátá (já jí netestoval, na odpočívání je specialista Laduška) a naštěstí i celkem suchá, takže jsme si mohli dovolit dostat se dál beze strachu z nějakého uklouznutí. Kdo zde nikdy nebyl a nebo pozoruje onu skálu jen z údolí meandru, tomu návštěvu tohoto místa vřele doporučuji! Fotky z dnešního dne snad hodně napoví a já jen dodám, jak moc mě mrzí, že zrušením neprosperujícího vlakového spojení příjdou cestující o tento nádherný výhled...

Kdo by chtěl vidět meandr podél celé jeho naučné stezky, ten ať se podívá na první a druhý díl cesty ve fotografiích v obrazové galerii Kadaně.

Co mě dnes pobavilo?

Rádi utrácíte?

Na začátku týdne jsem tu projevil radost ze zakoupených publikací s fotografiemi našich předních fotografů. Pocit byl opravdu vítězný, ale rád bych vám ukázal, jak vypadá vítězný pocit ve vyšších kruzích.

To, co vidíte na snímku, není zrnitý pokus o noční snímek rybníku z digitálního fotoaparátu s dvoumegapixelovým rozlišením. Jedná se o jednu z prvních barevných fotografií na světě. Autorem snímku o velikosti 42x50 cm z roku 1904 je jeden z největších velikánů světové fotografie Edward Steichen. Svou popularitu si ovšem fotografie získala v posledních dnech i něčím jiným. Tím "něčím" je její prodejní cena v newyorské aukční síni Sotheby's. Fotografii zde zakoupil neznámý kupec za rekordních 2,928 mil. dolarů, což je asi 75 milionů korun. Tak padl i dosavadní světový rekord v prodejní ceně fotografie a to více než dvojnásobně.

No, každý si sbírá ty své idoly podle svých finančních možností...

Valentýn a Su Doku

Nejsem tím pravým nadšencem pro přehnané oslavy Valentýna. Jsem totiž toho názoru, že pokud se dva lidé opravdu milují, dokazují si to celý rok a ne jen během jednoho dne, protože to v tu dobu dělá každý. To mi ovšem nezabránilo koupit Ladušce bonbóny a uvařit večeři. Protože jsem zastáncem zdravého jídelníčku, tak je asi všem jasné, že na talíři místo porce hovězího ležely filety z mořské tresky s orestovanou zeleninou. Od Ladušky jsem k Valentýnu dostal Velkou knihu Su Doku - sbírku dvoustovky rébusů o kterých se chci dnes bavit.

Před několika málo dny, možná dokonce týdnem, mě s tímto rébusem Laduška seznámila a já mu propadl. Za tu dobu jsem vyluštil ve chvílích volna i v těch pracovních asi dvacet tabulek. Ze včerejšího dárku už jsem jich slušnou dvacítku také vyluštil. Jedná se o skvělý způsob procvičování logického uvažování i prosté matematiky. I dnes, přestože se Su Doku dostává do velké obliby, existuje mnoho lidí, kteří nevědí co Su Doku znamená. Vysvětlení ale nechám na odborných stránkách. Mezi ty nejlepší patří určitě www.sudoku.wz.cz .

Já jen dodám, že Su Doku ve své moderní podobě sice pochází z Japonska, ale je vcelku pravděpodobné, že se vyvinulo z jednodušší verze, jejímž autorem byl v 18. století švýcarský matematik Leonhard Euler. Evropu však tento rébus vzal útokem až nedávno. Například v Británii otiskly první tento rébus The Times až v listopadu 2004.

Tomu, kdo Su Doku nezná ho vřele doporučuji a znalcům přeji úspěšný řádek, sloupec i čtverec od jedničky do devítky:)

Včerejší zkouška aneb Jak režiséři přicházejí o iluze

"Tak takhle ne!" řekl jsem si včera po příchodu do divadla. Podle poslední úmluvy a především podle přání všech deseti účinkujících hereček, jsme si domluvili zkoušet každé pondělí a čtvrtek od 18:15. V pondělí scény s dívkami, ve čtvrtek s dívkami i chlapci a také zpěv. K mému překvapení jsem se včera před divadlem sešel jen se třemi dívkami z jedenácti (deseti nepočítám-li nápovědu). A to je sakra malé číslo vzhledem k tomu, že se v každé scéně objevují téměř všechny dívky! Na to, aby si každá ze včerejších přítomných troufla alternovat mimo svou roli ještě dvě další a vytvořit si tak výbornou komedii podle Cimrmanovského vzoru Hamleta bez Hamleta nebylo ani pomyšlení a po včerejšku nemám na divadlo pomyšlění ani já! Vzhledem k tomu, že to nebylo zdaleka poprvé, už dnes už vím, jak se pozná chvíle, kdy již nemá cenu udělat další krok vpřed... Už nemám náladu vytvářet zábavná odpoledne pro partičku nezodpovědných herců, kteří divadlo berou evidentně pouze jako zábavu ve chvílích volna! Není to kroužek z "lidušky", klubovna pro srazy ani zašívárna před domácími či školními povinnostmi. Ochotnické divadlo stojí na ochotě, snaze a zodpovědnosti herců a také na důvěře režiséra v jejich odhodlání. Ani jednu z mých pěti jmenovaných představ jsem ovšem včera v divadle nepotkal...

Po Kadani II

Dnes vám přináším dalších pár fotek ze sbírky mých kadaňských "fotopohledů". Jak sami vidíte, je na nich pohled na Doupovské hory, kadaňská rozhledna a křižovatka ulic Lázeňská a V zahrádkách u řeky. Obloha nám konečně poslední dobou ukazuje svou pravou tvář, mraky jsou někde schované, takže to je ta pravá chvilka pro focení. Snad se mi poštěstí a během několika dní nafotím dalších pár kousků jako studií pro zmiňovanou výstavu.

Včera večer jsem ležel v prvních dvou číslech Divadelních novin, ale o tom až jindy a také jsem vyčistil dýmku, kterou jsem si koupil ve starožitnictví. Řeknu vám - vypadá, že je jí tak dvacet až třicet let, předpokládám, že už jí v té době někdo čistil, ale ty usazeniny, co jsem z ní včera vyčistil já! Nezávidím kuřákovi a jsem rád, že tomuhle nešvaru nepodléhám...

Neodolal jsem...

Kdo mě zná ví, jak těžko se odlepuji od starých knih a knih všobecně. Dneska jsem se také "přilepil" a už neodlepil. Zašel jsem do zdejšího starožitnictví, což je pro mě skoro rituál, který provozuji téměř každý měsíc. Kochám se těmi starými věcmi a sem tam nějaký ten kousek, který za to stojí, si pak spokojeně odnáším. Já vím, v mnoha očích to může vypadat jako bláznovství, ale věřte mi, že si radši koupím starou knihu nebo cokoli starého, než cigarety, alkohol, poslední výkřiky módy a podobné blbosti.

Proč to ale píšu? Dnes jsem se "U žida", jak zdejší starožitnictví nazývám, zastavil kvůli mandolíně. Ta mi ale do oka nepadla a zůstal jsem stát nad krabicemi s knihami. No a teď mi jich tu pět leží na stole a já z nich mám obrovskou radost, kterou bych mohl přirovnat jen k pocitu lovce, ktery se vrací z honu s plným košem bažantů a kapitálním divočákem. Knihy, které jsem si koupil, jsou sbírkami fotografií a encyklopediemi o Čechách a autory fotografií jsou tak zvučná jména jako Jiří Všetečka, Erich Einhorn nebo Karel Plicka ( mimochodem držitel řádu Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam).

Nekoukal jsem se na sebe do zrcadla, ale myslím, že musím vypadat jako malé dítě, které se dočkalo hračky a doufám, že mi ten pocit vydrží po celý den.

Že trocha poezie nikoho nezabije...

Přesně touhle frází mě nedávno ze svého cd očaroval, ostatně jako pokaždé, velký básník, herec, divadelník, ale především člověk - Jiří Suchý. Dnes tu tak sedím a přemýšlím, kam se ztratila ta moje "poezie"? Není tomu tak dávno, kdy jsem si na počest jakékoli události napsal básničku nebo složil písničku a teď? Papír je šedavý od prachu, struny rozladěné a v hlavě prázdno jako na poušti... když už jsem si vzpoměl na píseň pana Suchého, mohl bych teď použít jako přirovnání známé spojení "Kam zmizel ten starý song":)

Usedl jsem dneska krátce před půlnocí ke kytaře a vzpoměl si na pár svých písniček, které možná zazní v programu literárního večera, který se s několika přáteli chystám uspořádat. Bude v duchu vlastní tvorby a já bych chtěl ty chvíle mezi autorským čtením vyplnit hudbou a zpěvem... nečím lehkým... něčím, co je tak jednoduché, že to neodvede pozornost od básniček, ale zároveň tolik emotivní, aby to člověka kolébalo při zavřených očích... snad se to podaří. Jen ten stesk nad tím, že už mě dlouho nic nenapadlo mi to asi nevratí...

A aby to nebylo tak smutné, tak si pár mých básniček můžete přečíst na mých stránkách a já vám zde přidám jeden či dva písňové texty, které doplním hudbou na literárním večeru. Snad se tam potkáme...

Jak mám to říct

Jak mám to říct, že se mi stýská?

Jak mám to říct, že mívám strach?

Venku je tma a občas blýská...

Venku je tma a já jak vrah!

Sedím a koukám tu do obrázků,

sedím a koukám jsem asi srab.

Že nepřiznám k Tobě svou lásku,

že nepřiznám, jak mám Tě rád.

Jak mám Tě rád!

Jak mám to říct, že jsi mi blízká?

Jak mám to říct? Neztrácet čas...

Venku je tma a občas blýská.

Venku je tma a hvězdný jas.

Sedím a koukám; z malých oblázků

a nadějí stavím si hrad.

Sám nepřiznám k Tobě svou lásku!

Sám nepřiznám, jak mám Tě rád...

Jak mám tě rád!

V Kalužích

Mám ruce pobodané trním... od růží.

Mám pocit, že se někdo dívá... z kaluží.

A s hlavou sklopenou jak viník... musím jít.

Ty ani nevíš co dá dřiny... přiznat cit.

Kam mám jít?

V kalužích...

Venku s foťákem a Laduškou

Dneska se nám počasí opravdu vyvedlo. I když chvílemi foukal studený větřík, lituji každého, kdo nevyužil občas vykukujícího slunce a zimní nálady k procházce. Já to samozřejmě udělal a mám z toho ještě teď dobrý pocit. Procházka s Laduškou podél Ohře byla příjemná. Také jsem se samozřejmě věnoval focení Kadaně a opět vám z něho přináším ukázku. Odpoledne jsme završili na schůzce divadla, které se dnes věnovalo úklidu. Každý kdo mohl přiložil ruku k dílu a po dvou letech účinkování jsme si konečně uskladnili kulisy, rekvizity a kostýmy do vlastní místnosti v Orfeu. Pocit radosti sice nahradil pocit zvláštní bezmoci při pohledu na přeplněnou místnost, ve které už se nedá ani dost dobře procházet, ale alespoň se o své věci nemusíme bát. Byl to krásný den.

Po Kadani

Přináším další ukázku mých panoramatických pokusů. Tentokráte se jedná o zkoušku pohledu na Špitálské předměstí a kousek hradeb...už aby bylo jaro a ty fotky byly pěkně barevné!

Junior dnes zkoušel

Dnes proběhla další zkouška Junioru...tedy pro nezasvěcené - juniorského souboru Divadla Navenek. Na jevišti a všude kolem byl ohromný nepořádek, protože se v sobotu chystáme na veliké stěhování veškěrých kulis, rekvizit a kostýmů do nově poskytnutých prostor, takže se zkouška ubírala spíše formou přeříkání textu. Jediní, kdo si něco zkusil na prknech, která znamenají svět, byli kluci. Ti si za velké podpory a k výbornému pobavení přihlížejících slečen, vyzkoušeli svou "tělocvikářskou scénu" a to hned několikrát za sebou, aby se jim co nejvíce vryla pod kůži. A pak už přišlo na řadu zpívání, se kterým většina herců ještě stále zápasí. Jako režisér doufám, že to dobře dopadne a v brzké době se tak dočkáme další z premiér, tentokráte prvního "skoro muzikálu", Divadla Navenek.

Co mě dnes pobavilo?

Tady je další z věcí, která mi dnes vykouzlila úsměv na tváři a dokonce se i týká mého dnešního tématu...

"Vandal´s Force"

Dnes jsem mluvil s panem starostou PaedDr. Jiřím Kulhánkem o vandalství na kadaňských hradbách. Nový nápis "Vandal´s Force", který se před nedávnem objevil na hradbách je jasným důkazem toho, že lidé provozující tuto činnost neberou ohledy na měřítka společenského chování ani v té nejmenší míře a už vůbec je nezajímá otázka ničení soukromého či historického objektu. Pod nápisem jsou vepsány iniciály "SP", které si lze spojit pouze se Sever projektem. Není to náhodou parta lidí pořádající slavné skateboardové závody na kadaňském hřišti?! Lze tedy tuto skupinu považovat za představitele "Street Artu" a tedy lidi umělecky smýšlející v rámci morálky? Když už se takováto skupina dopustí vandalství na největších památkách města, je možné ji podporovat v činnosti či dokonce bojovat za jejich práva? Uznávám skateboarding, líbí se mi street art a nejsem proti legální činnosti podobných věciček. Neodsuzuji hip-hop, přestože nejsem jeho posluchačem. Ale tohle mi opravdu vadí. Doufám, že většině představitelů tohoto vandalství to jednou dojde...

Rozhovor

Dnes jsem si ve včerejším čísle Divadelních novin s chutí přečetl rozhovor Richarda Ermla s Jurajem Kukurou. Je to na mnoha místech jen osobní zpověď známého herce, ale některé části rozhovoru výstižně popisují pojetí českého i světového divadla, jeho funkci a podstatu. Kdo se o divadlo zajímá a chce znát názor tohoto světoběžníka, tomu rozhovor určitě vřele doporučuji.

PS pro "Navenečáky": Rozhovor bude na netu "viset" asi jen do příštího čísla novin, tedy ještě čtrnáct dní...kdo to nestihne a bude mít zájem si ho přečíst, rád mu článek z 3. čísla okopíruji;)

Chcete vidět idiota?! Mrkněte na můj profil!

A proč? Posuďte sami....

17:50 - odjíždím k Ladušce...klídek a pohodička, jen cestou vyhodit odpadky, nasednout do auta, U2 na plné pecky a za pět minut jsem tam.

20:35 - odjíždím od Ladušky...zase klídek, U-dvojka mi pěkně vyhrává, dokonce si chvílemi zpívám.

20:40 - parádní zaparkování během posledních několika veršů "With or without You", pak už jen páka na volant, zamknout dveře a tra...

20:41 - ...dá, ale kde mám klíče od bytu? Bunda...kalhoty...bunda...zpět do auta..kalhoty...Nechal jsem je u Lady! Zvedám telefon a nutím celou rodinku hledat...

20:45 - jsem nervózní, znovu nasedám do auta, kašlu na U2 ať si zpívají "Se mnou nebo beze mě" a uháním ulicí k rodičům pro náhradní...

20:55 - řítím se zpátky, tentokrát už se ani nepoutám...Road Runner je proti mě pomalá slepice i s tím svým "mig-mig"...kojoti nikde nestojí...

20:57 - vybíhám schody a?!

20:58 ....stojím na chodbě naproti svým dveřím, v zámku se pohupují mé klíče, dle posledních zjištění celé ty tři hodiny mé nepřítomnosti...v bytě leží jen notebook, tuny DVDček, peníze a pár podobných blbostí, proč se rozčilovat....:)))!

Tak co? Stačí?! Mě tedy ano...jdu si koupit šňůrku na klíče...a pro jistotu si nechám nápis "klíče" vytetovat na ruku...

Přípravy

18. května až 18. června 2006 pořádá Městské muzeum v Kadani výstavu s názvem "Kadaňský uličník". Není to výstava o nějakém mě podobném člověku, ale o kadaňských ulicích, jejich historii a vývoji jejich názvů. Před nedávnem jsem byl osloven pracovníky tohoto muzea, jestli bych, stejně jako na Adventní noc 2005, nemohl nafotit pár fotek... jasně, že jsem kývnul. A aby bylo vidět, že na to myslím, tak jsem si dneska "prošlápnul" terén a vyzkoušel pár pozic v dopoledním slunci... zde je malá ukázka :)

Co mě dnes pobavilo?

Do této rubriky občas něco napíšu...protože mě většinou každý den něco pobaví:)... Dneska to byl komentář jedné slečny pod svou fotografií na "libimseti"... a tady je:

"Dnes už nevěřím ničemu. Otevřela jsem dveře s nápisem Muži a byl tam jen záchod ... :)))"

Blondýna... :)

Neděle s foťákem a ...

Dneska bylo sice na obloze šedo, ale ani to mi nezabránilo vyjít ven s foťákem v kapse. Lada, má přítelkyně, trávila odpoledne nad kupou učení a tak mi společnost na skále naproti Želině musela dělat jiná slečna...vlastně to byl kluk - rejsek. Asi dva a půl centimentru "velký". Ale když už jsem chtěl být na procházce s někým opačného pohlaví, tak proč si nenamluvit, že to byla "ta" rejsek...a tady je pár fotek Želiny, mě i mé nové kamarádky :)

Dvojnásobně ve vatě!:-)

Dneska byl nádherný den. Ostatně, kdo o sobě může říct, že byl tak dlouho ve vatě jako já dnes? Nejdřív ráno u bankomatu, když jsem si vybíral výplatu a pak od rána až do večera, kdy jsem vatou vycpával krokve...probuzení nastalo až večer, když jsem si vypočítal, kolik té vaty zmizí za nájem, splátky a podobné kraviny a když jsem ze sebe nemohl dostat prach z té vaty druhé...skelné. Nemám tohle probuzení rád!:-)

Že bychom se dočkali?!

Rada Fondu na podporu a rozvoj české kinematografie rozhodla o výši grantů pro filmové projekty. Jan Svěrák tak definitivně obdrží jeden milion korun a další čtyři miliony jako vratnou půjčku na natočení dlouho odkládaného filmu Vratné lahve. O filmu se mluví už několik let a v dokumentu z roku 2004 s názvem "Tatínek" se Zdeněk Svěrák svěřuje, že kvůli neshodám se synem nad konečnou verzí scénáře se film zřejmě natáčet nebude. Tak že by byla konečně krize zažehnána? Natáčet se má začít už na jaře a premiéra by měla být někdy počátkem roku 2007. Role brigádníka v supermarketu bude jistě Zdeňka Svěráka "plná" a to je základ úspěchu. Věřím, že je na co se těšit!

Před rokem

2. února 2005, tedy téměř před jedním rokem, zemřel ve svých 99 letech slavný německý meziválečný boxer supertěžké váhy Max Schmeling. Jediný dokonalý představeitel árijské rasy, který se s ideou hitlerovksého Německa nikdy neztotožnil. O osudné Křišťálové noci dokonce zachránil syny svých židovských prátel. Zárověň také jediný Němec, který získal titul světového šampiona v supertěžké váze v letech 1930-1932. Jeho ženou se v roce 1933 stala česká herečka Anna Ondráková. Kvůli svému postoji k nacismu byl ve druhé světové válce odveden do Wermachtu, přestože překročil přípustné věkové hranice. Do dnes se spekuluje i o tom, že to byla pomsta Německa kvůli prohranému zápasu s americkým boxerem Joe Louisem ( světově proslulý zápas, při kterém Schmeling padl k zemi za 124 sekund ), kvůli jeho americkému trenérovi, kterého se nechtěl vzdát a také kvůli jeho odmítnutí vstupu do NSDAP. Jeho boxerská kariera skončila v roce 1948, kdy se stal jedním z největších německých podnikatelů poválečných let díky koupi zastupitelství Coca Coly v Německu.

Mnoho fanoušků sportu však už o jeho jméně neví, stejně jako málo českých příznivců zná jméno Vildy Jakše, šampiona v letech 33-36, který se aktivně, jako pilot RAF do 2WW zapojil a ve které také v roce 1944 zahynul. Slavní sportovci, nebo spíše slavní hrdinové?

Mráz - nejlepší děda :)

Jen vám chci ukázat, jak u nás zima maluje po stromech.....krása :)

Divadelní trápení...

16 hodin 58 minut - Pokouším se vžít do vlastní role...do role režiséra, v jehož silách není udržet kolektiv mladých, juniorských herců na uzdě a donutit je přistoupit ke zkouškám zodpovědně...dnes mi svou nepřítomnost ohlásilo asi pět herců...
Začínám přemýšlet o nastudování dramatického kousku z pera slavného Járy Cimrmana - Samotář Alibaba :)

Generace WoW a CS...

"Ahoj, co delas na icq, nemas byt se skolou v divadle?"
"Pac nechci na nejaky pi*oviny"
"Aha, tak misto toho sedis doma a paris na pocitaci...to zni rozumne:)"
"Divadlo je na nic, nema to uroven..."
"Kdyz to rikas ty, tak ti asi budu muset verit, urcite tomu rozumis....vsadil bych se, ze ani nevis na co jste sli a o cem to je..."
"Me je to fuk"
Takhle vypadal můj dnešní rozhovor se studentem třetího ročníku stavební školy, pro něhož vrcholem veškerého kulturního dění je jednou za půl roku odtrhnout svou hlavu z pole záření monitoru a přesunout se na pár chvil s kámoši do kina...kdo nenosí široké kalhoty u kolen s páskem bránícím nohám v chůzi, negeluje si vlasy a není aspoň v pátém levelu World of Warcraft, nemá dnes již hodnotu. Čert vem učitele a školu, protože se nedají pochopit a když něco neumí chyba není rozhodně na jejich straně. Na všechno mají vlastní a HLAVNĚ - ten správný a objektivní názor.
Jsem ztracen... všechna CD s hrami jsem někam zahrabal, začal jsem číst, slušně se oblékat a sledovat všechno kolem sebe ve snaze vědět toho co nejvíc... jak jsem mohl být tak hloupý?! Snad mi drazí "CS a WoW machři" prominete. Jdu si koupit grafickou kartu do notebooku a všechno hned napravím, protože já, jakožto zastánce kultury a především toho "trapného" divadla už mám odslouženo. Prosím pošlete mi adresu nějakého dobrého serveru, snad ještě není pozdě, ó nedoceněná inteligence...vždyť právě ty mi budeš vydělávat na důchod....

Samá voda pane Spielberg...

Snímek Mnichov, pojednávající o odvetě za zavraždění izraelských sportovců, se stal zdrojem rozhořčení a mnoha otázek nejen v dnešním Izraeli. Hned po představení filmu (v Izraeli 26. ledna) se v několika izraelských denících objevila první kritika, která sráží tento velmi očekávaný snímek pod samý střed kvality Spielbergových snímků. Ještě nevychladly lampy promítacích přístrojů a už je jasné, že překroucení skutečností a historických událostí, kterého se režisér dopustil, ho možná budé stát oskarovou příčku.
Po přečtení několika desítek článků ve světových denících a internetových rozhovorů s kritiky i samotnými představiteli filmu je nutno uznat, že je zřejmě kritika oprávněná... už asi není zapotřebí filmovou fikci stavět na základech skutečnosti. Jak jinak si vysvětlit fakt, že sám Spielberg, režisér židovského původu, zdůrazňuje především monology ústící v tvrzení, že "utiskovanému palestinskému lidu nezbyla jiná možnost než uchýlit se k teroru"(zde je myšlen teror v izraelsko-palestinském konfliktu). Zřejmě tak z rukou talentovaného filmaře vyšel další z jeho mystických filmů pouze za účelem dojetí amerického diváka... bohužel ne tak dobrý, jako jeho Šindlerův seznam.
Nejvíce mě pobavila reakce jednoho z izraelských diváku, který po shlédnutí snímku panu Spielbergovi vzkazuje, že by od něj rád obdržel zelenou kartu pro pobyt v jeho "amercikém ráji", protože by pak viděl celý konflikt stejně růžovými brýlemi...

Kdo chce tedy znát fakta, ať místo kina navštíví knihkupectví a koupí si knihu slavného Simona Reeva - Mnichov Jeden den v září, plnou faktů a fotografií.

Zachráníme ho?

Asi před rokem napadl jednoho mého kamaráda, mimochodem výborného znalce oboru historie, nápad, jak začít s obnovou a hlavně pomocí jedné z významných památek kadaňského okolí - kostela Sv. Vavřince v Želině. Musím říct, že jsem od samého začátku do celé věci zapálený a tenhle rok už snad dojde i na drobné skutky pod záštitou Divadla Navenek.
Želinský kostelík, jakožto objekt písemně doložený v roce 1352, se nachází asi kilometr východně od Kadaně po proudu řeky Ohře. Nejstarší částí této stavby je do dnes zachovaná románská apsida z kvádříkového zdiva. Kostelík byl stavebně upravován roku 1484. Z jeho původního vybavení se dochovaly dvě pozdně gotické plastiky Ukřižovaného a Truchlící P. Marie z let 1516 až 1520 (dnes v Národní galerii v Praze) a tři oltáře, které dnes můžeme vidět v Okresním muzeu v Chomutově. Koncem první poloviny šestnáctého století ovládli želinský kostel protestanté. V tomto kostelíku také v letech 1592 až 1594, když byl uzavřen kostel sv. Jana na Špitálském předměstí, křtili své děti všichni protestanté z Kadaně. Po bitvě na Bílé hoře převzala správu želinského kostela opět katolická církev. Poslední pohřeb se na zdejším hřbitově konal v únoru 1954. V roce 1960 vyhořel a o čtyři roky později odsouhlasila rada chomutovského okresního národního výboru jeho částečnou demolici, při které by zůstala zachována románská apsida. K demolici ale naštěstí nedošlo. To by bylo ve zkratce to nejpodstatnější z historie tohoto skvostného objektu. Kostel se po několika desetiletích dočkal opravy, která ovšem díky nekvalitní práci ztratila po pár letech na významu a spíše objektu škodí. Naším cílem je pomoci této památce aspoň do takové míry, aby nebyla ohrožena její budoucnost a tak jako před staletími i nadále tvořila dominantu jednoho z nejmalebnějších zákoutí v okolí Kadaně. O všech krocích vás budu informovat ;)

J. Nohavica - Pražská pálená 2006

Slavný a všem známý písničkář Jaromír Nohavica se v letošním roce rozhodl svým divákům udělat radost a vydat tak první oficiálně stahovatelné CD Pražská pálená 2006 na jeho vlastních stránkách www.nohavica.cz . Ke stažení je zde dvadvacet písniček ve formátu MP3 a to ve verzi mono i stereo. Překvapivý tah? Včerejší den jsem strávil čtením online fóra s Jarkem na jeho stránkách, kde se přiznal, že ho nezajímají uniklá procenta ze zisku z prodeje, je sám sobě vydavatelstvím a tak chce vydat cédéčko pro radost lidem....kam tihle milionáři na ty nápady chodi :)?! Nicméně jako absolutně nejoddanější posluchač tohoto písničkáře smekám klobouk a s díky stahuji a stahuji....děkujeme mistře...
Na závěr zbývá ještě dodat, že Jarek před svým lednovým turné po hlavním městě zahrál šňůru koncertů v Anglii, Kanadě a Americe, takže to s tím vyděláváním asi nebylo tak složité...prostě jen cestou domů, na rodné Ostravsko, oběhnul pár sálů v Praze...

A je to tady....!!!

Tak už je to tady...každý z mých přátel už vlastní svůj blog, píší si své postřehy a já se zaměstnávám jenom čtením těchto článečků...už mě z toho bolí oči, takže teď ať si to zkusí někdo jiný....běžím mezi vás klucííí:)!!! Ode dneška se tu budeme čas od času scházet a snad se vám to bude líbit stejně jako mě ty vaše blogy:)....tak brzy...