Kolem Gutštejna

První únorový víkend se sice zatáhlo a ochladilo, ale to nás neodradilo od pravidelného víkendového poznávacího výletu s čajovým posezením v přírodě. V lednu jsme navštívili zříceninu hradu Gutštejna, kde jsme si jen dole u říčky Hadovky dali čaj a jeli jsme zase zpátky. Tentokrát jsem si usmyslel, že se od Gutštejna vydáme po naučné stezce kolem slovanského hradiště na nedaleký Šipín a zase zpět. To znamenalo i brodění přes Hadovku, protože na mapách kreslený mostek tu už nějakou dobu není. 

Naštěstí má Hadovka místy jen nějakých 15-20cm hloubky, takže já ji v čerstvě navoskovaných botách a kalhotách od Fjällrävenu přebrodil suchou nohou. Lucie s Pepou museli zvolit variantu s botami kolem krku a vyhrnutými nohavicemi. 

Naučná stezka vede vzhůru protějším svahem a po krátké chvíli už nabízí krásné výhledy do údolí Hadovky a na Gutštejn. Určitě se sem musím ještě vrátit v létě přespat pod širákem. Pak už se otevírají výhledy na Šipín s kostelem sv. Barbory. Tady jsme si na vyhlídce vychutnali pár doušků bílého puerhu a nakonec jsme se kolem krásného dřevěného kostelíka Panny Marie se studánkou vydali k několika zachovalým lehkým vojenským opevněním. 

Tady jsme opět narazili na Hadovku, přes kterou tu vede betonový mostek a u něj se dělá krásná čistá tůň. Protože se rád otužuji, nemohl jsem při tom pohledu odolat a musel jsem se jít vykoupat, což způsobilo drkotání zubů mých dvou společníků, kteří se zatím choulili do teplých bund a čepic na mostku. 

Cestou zpět se nám Hadovku podařilo překonat po kmeni stromu a nakonec jsme ještě pomohli jedné mamince se třemi dětmi a psem, kteří bloudili v okolí. Vrátil jsem se pro ně autem a vzal je na Gutštejn, aby stihli autobus. Mám vždy z takové maličkosti, která někomu pomůže, ohromnou radost, takže to po tom dobrodružném brodění, skvělém čaji a osvěžujícím koupání byla parádní tečka na závěr.