Vinobraní 2008

Na letošním vinobraní jsem byl požádán, zda bych neudělal pár fotek. Proč ne, beztak bych se tam šel podívat a i když na celém vinobraní je jen pár zajímavých momentů, tak jsem potřeboval vyzkoušet nové tělo od Canona. Rozhodl jsem se pořídit si jedno profesionální tělo s čipem o velikosti políčka kinofilmu. To je ale jiná kapitola. Ráno jsem tedy přišel chvíli před bohoslužbou do kostela ve františkánském klášteře. Nejsem věřící, ale bohoslužby mám docela rád. V tomhle kostele obzvlášť. Má dobrou atmosféru, je skromnější a komornější. Po skončení bohoslužby se otevřely brány kláštera a začalo samotné vinobraní. Davy lidí proudily mezi stánky s klobásami, medovinou, vínem a burčákem. Navíc zde byla bohatá tombola, takže si šťastlivci (mezi které jsem já bohužel nepatřil) mohli vyhrát Kadaňské víno. V jedenáct hodin zahájil hejtman Ústeckého kraje otevírání hory. Tradiční obřad, kterým se otevřou brány k vinici pro veřejnost. Po celý zbytek dne se na dvou jevištích střídaly lidové kapely, tančili se lidové tance a ve sklepení kláštera se každou hodinu hrála známá Romance o Karlu IV v podání Divadla Navenek. Celá akce měla myslím úspěch a i já jsem se tu celkem bavil. Jedinou výtku bych snad věnoval rozdávání balónků s logem ODS před branou kláštera. Celá akce pak trochu vypadala jako předvolební agitace zmiňované strany. Nejsem proti předvolebním akcím, ale neměly by se dělat z městských akcí pro veřejnost.

Jehelníček

S volbami se začíná blížit i můj odjezd do Afriky. Už čtrnáct dní chodím na očkování a dalších čtrnáctdní ještě chodit budu. Pak už mě bude čekat jen poslední dávka žloutenky za pět měsíců a budu to mít za sebou. Kromě žloutenky typu A a B jsem se nechal očkovat i na břišní tyfus, obnovit tetanus a předepsat si antimalarika. Rameno už mě dnes docela bolí a vůbec nechápu, jak mohou pacienti v nemocnicích vydržet třeba každodenní odběry. Ještě větší obdiv u mě sklízí třeba lidé s cukrovkou, kteří si každý den musí píchnout injekci inzulínu nebo mají stále napojenou inzulínovou pumpu. Dnes jsem na OHSce narazil i na šílenství se žloutenkou, které u nás propuká. Paní doktorka mi musela příští dávku schovat a napsat na ní moje jméno, protože teď všichni blázní a chtějí se očkovat. Sama se tomu smála. Mě už z toho do smíchu není. Jsem jako jehelníček a dostal jsem očkovací průkaz jako nějaký pes:)

Volební úvahy

Volby se pomalu blíží a já si začínám pomalu ale jistě hledat někoho, komu dám svůj hlas. Původně jsem byl odhodlaný vůbec nevolit, ale to by byla chyba. Dal bych tím hlas nejsilnější straně a dnes už mám strach, že by to byla ODS, přestože jsem jí do dneška volil. ODS to u mě prohrála na celé čáře. A je jedno, jestli ta místní nebo ta blíže hradu. Když navíc vidím všude ty známé obličeje, které nelze přehlédnout, protože jsou pomalu na každé lampě, zastávce či autech, tím víc jsem rozhodnutý dívat se jinde. ČSSD jsem nikdy nevolil a její představitelé ve mě budí stejnou důvěru jako lávka z nití nad Niagárskými vodopády. Aspoň tedy v té "vysoké politice". O KSČM se asi bavit nemusím. Četl jsem teď nedávno pár jejich návrhů a modlím se, aby doba jejich návratu už nikdy nenastala. SZ je malou stranou plnou jedinců, kteří hledají společnou cestu. Žádný jasný cíl a krom toho se po volbách stejně přidají k jedné ze stran, které volit nechci. A kdo nám tu zbývá? Spousta neznámých a nezajímavých. Napadá mě ještě třeba Dělnická strana. Ale to jsou bývalí Sládkovci a protože znám pár jedinců této strany u nás, tak bych je volil jen v případě, že bych byl vážně duševně nemocný a nesvéprávný. V poslední době jsem se začal zajímat o novou stranu s názvem Severočeši. Neumím o ní zatím nic říct. Jedinou logickou úvahou je to, že je to strana ponikatelů, tedy majetnějších lidí, kteří neváhají do kampaně investovat nemalé peníze. Mají tedy slušný základ a tudíž menší potřebu neprůhledně manipulovat s penězi. Ale to se říkalo už tolikrát... Je to dilema... A jak jste na tom Vy?

Trefné:)

Rabštejn nad Střelou

Neděle byla trochu zamračená, ale to nás od výletu nemůže odradit. Tenhle rok nám skončilo putování po Krušnohoří a mezi nápady na další putování patří i cesta podél toku překrásné říčky s názvem Střela. Když jsem nad tím ráno přemýšlel a těšil se, jak se budu balit a spát někde pod širákem, tak mě napadlo, že bych se na Střelu, kterou jsem vlastně ještě nikdy neviděl, trošku podíval a připravil se. Pro tenhle účel mi skvěle posloužil Rabštejn. Ten se nachází přímo na toku Střely a kromě ní je tu i zřícenina hradu, kostel, zámek, opravdu báječné ukázky lidové architektury a krom toho všeho je toto město nejmenší v Čechách ( mapový průvodce na víkend Marco Polo o něm píše, že dokonce ve střední Evropě, ale nevím, jestli je to pravda:) ). Navíc jsem si v okolí Rabštejna našel i jednu kešku, takže jsem měl hned tři různé cíle:) Poznání, lov i kochání se přírodou. Z hradu zde zbyla jen jedna malá věž. O něco zajímavější je zdejší kostel Panny Marie Sedmibolestné z roku 1767. Pod ním stojí rabštejnský zámek. Ten nechal v roce 1705 vystavět František Karel von Pötting a je dnes v soukromém vlastnictví, tudíž nepřístupný. Velice zajímavé jsou zbytky středověkých hradeb, které se tu a tam objevují mezi domy. Rabštejn tedy nabízí spoustu zajímavostí a rozhodně stojí za návštěvu.

Pohled od zříceniny hradu ke kostelu

Pod kostelem

Vstup ke zdejšímu zámku je zamčený a zdobí ho cedule s nápisem "Soukromý majetek - zákaz vstupu"

Bývalý městský špitál z období kolem roku 1730

To je krása...

V Rabštejně můžeme najít i smírčí kříž

Socha sv. Barbory

Socha Panny Marie Sedmibolestné

... a další socha... u té si nejsem jistý, ale hádám, že sv. Mikuláš

... a tuhle bych odhadl na sv. Jana Nepomuckého

Úspěšný odlov kešky v Rabštejně

Cestou jsme narazili na chráněného mloka skvrnitého. Ještě jsem ho nikdy v přírodě neviděl. Byl ale moc rychlý a tak se mi podařil jen tenhle neostrý snímek:(

Botanická zahrada Teplice

V pátek jsme se vypravili s Janičkou do Teplic. Naším cílem se stala botanická zahrada. Nedávno jsme totiž navštívili tu pražskou a tak jsem chtěl mít nějaké srovnání. O pražské botanické zahradě Vám napíši pár řádků příště, protože ta mě docela zaujala. Mám rád ty skleníky, ve kterých Vám vytvoří určité prostředí a Vy se tak z chladného počasí přesunete rovnou na stezku tropickou džunglí nebo na mexické svahy plné kaktusů. Teplická botanická zahrada má od roku 2006 překrásný skleník, který nabízí oboje. V první části se tedy krátce projdete od Mexika po Afriku a podíváte se na spoustu kaktusů, repliky mexické stavby a ukázku africké květeny. Potom projdete dveřmi a před Vámi je úžasný prales. Hned na začátku je několik akvárií a pak už procházíte mezi keři a stromy. Nejvíce mě zaujaly nádherné vzrostlé banánovníky. Jejich listy se rozprostírají všude nad Vámi a Vy tak vůbec netušíte, že jste někde ve středu Evropy. Uprostřed pralesa je jezírko porostlé vodními rostlinami a voda k němu přitéká malým vodopádem. Nad celou tou krásou se můžete projít po lávce a prohlédnout si vše asi z třímetrové výšky. Ovšem i venkovní expozice (přestože je asi jen desetinou té venkovní expozice v Praze) stojí za zhlédnutí. Celkový dojem z teplické botanické zahrady je velice příjemný. Začínám si pěstovat stejnou oblibu v botanických zahradách, jako v těch zoologických.

Pohled na skleníky botanické zahrady

Akvária

Začátek stezky pralesem

Malý vodopád

Lávka pod korunami banánovníků

Květy některých rostlin jsou nádherné. Tenhle je například asi 25cm vysoký a celý strom byl těmito květy úplně obsypaný

... že by banány:-)... a pak že u nás nerostou...

Jezírko

Vlčí a Ledová jáma

Vlčí a ledovou jámu jsem Vám v tomhle roce již jednou představil. Putoval jsem přes ně letos při našem pochodu po horách. Janička ale ani jednu z nich ještě neviděla, a tak jsme se tam v sobotu vydali. Počasí už sice na horách vypadá, jako by každou chvíli mělo začít sněžit, ale čerstvý vítr a teploty kolem 10°C mi vyhovují. Ostatně vždycky jsem si přál bydlet na horách a je mi jedno kterých:) Odpoledne jsme tedy dorazili do Horní Blatné, kde jsme u kostela zanechali vůz. Odtud jsme se vydali kolem muzea k jámám. Jak jsem již psal v minulém článku, jámy vznikly propadem dolů, ve kterých se tu v minulosti težila cínová ruda. Vlčí jáma propadem dolu Wolfgang a Ledová jáma pak propadem dolu Jiří. V létě byl v ledové jámě ještě sníh a led. Dnes už tam žádný není, i když teplota je vyhovující. Kája, který s námi putoval v létě, mi nedávno říkal, že rozhledna na Blatenském vrchu je již otevřená. Zřejmě se tak usmířila obec s Klubem českých turistů. To jsme ale v sobotu neprověřili, protože jsme si nechali doma čepice a trochu nás píchalo v uších. Nechtěli jsme tedy vyjít z lesa na vrcholek kopce a ještě šplhat výš. Funkčnost rozhledny tak prověříme někdy jindy. Zřejmě až v příštím roce, až začne nová sezóna.

Pohled do Vlčí jámy. Zhruba uprostřed snímku v pravo je ve skále vidět průchod. Ten je pozůstatkem jedné z chodeb zdejších štol.

Nad Vlčí jámou

Pohled do Ledové jámy

.. a jedno společné foto:)

Pohled od Ledové jámy na Horní Blatnou

Šumavské rozhledny - Svatobor

V den odjezdu jsme nakonec stihli ještě jednu rozhlednu. Tentokrát byla na Svatoboru, hoře nedaleko Sušice. Jejím autorem je opět Karel Houra, jehož jméno zaznělo již u rozhledny na Javorníku. Na konci srpna se teplota u rozhledny zastavila na pouhých 12 stupních, takže čekání do 10 hodin, až se otevře, nebylo právě nejpříjemnější. Sama rozhledna je totiž spojena s hospodou a hotelem, takže záleží jen na vůli tamní "milé" obsluhy, zda se na ní skutečně povídáte. Pro fotografy pak bude nepříjemným zjištěním to, že okna nahoře se nedají otevřít a tím pádem ani žádné snímky nepořídí. Kromě rozhledny se na Svatoboru nachází také civilní a vojenský vysílač.

Po modré

Cestou zpátky jsme narazili na tuhle turistickou značku. Inu, ani nedostatek modré barvy není překážkou. Hlavně, že bílá zbyla... ..a ještě jedna krajinka, kterou jsme ale vůůůbec nenaaranžovali....

Kaple sv. Antonína

Cestou na Javorník narazíte v lese na malou kapličku sv. Antonína Paduánského. Jedná se o zachovalou kruhovou kapli z roku 1939. Uvnitř stojí za povšimnutí určitě skleněné vitráže. Zajímavostí je, proč byla stavba zasvěcena právě sv. Antonínu. Jednalo se o poctu věnovanou ministerskému předsedovi Antonínu Švehlovi, který zemřel o šest let dříve.

Na dobových fotkách je zachycen vývoj kapličky v čase.

Všechna okna samozřejmě nesou i jména svých mecenášů...

Kaplička je poměrně nenápadná, ale nově zrenovovaná...

Šumavské rozhledny - Javorník

Třetí vyhlídkou, kterou jsme navštívili byla Klostermannova roozhledna na Javorníku (1065 m). Stavba byla postavena v rekordně krátké době - pouhých 2 měsíců a 10 dnů - roku 1938. Projektantem byl architekt ze Sušice K. Houra. V době okupace, kdy byli od Čech odtrženy Sudety, byl Javorník nejvyšším vrcholem tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. Později se přistoupilo k dostavění rozhledny samotné a přibylo jí další patro. V současné době brání dobrému rozhledu z ní okolo rostoucí stromy. Vedle rozhledny byl postaven také civilní vysílač. Díky relativně dobrému počasí jsme dokonce viděli i jadernou elektrárnu Temelín nebo hrad Rabí.

Původní rozhledna končila stříškou nad podélnými okny, později však byla dostavěna a v současnosti je veřejnosti přístupná.

Svůj název nese podle jednoho z nejznámějších spisovatelů píšících o Šumavě.

Na obzoru je vidět chladící věž jaderné elektrárny Temelín.

Uprostřed fotky je vidět největší a nejzachovalejší zřícenina v Čechách - hrad Rabí.