Odpoledne na 23.6 kilometru

Předminulý týden jsem vám přinesl ukázat fotky Želiny a tentokráte jsem se vydal o něco dále. Vzdušnou čarou jsem nebyl ani o kilometr dál, po silnici to je ovšem téměř o deset kilometrů. Vzal jsem sebou Ladušku a cílem naší cesty byl skoro dvacátý čtvrtý kilometr trati Kadaň - Kaštice, která se má podle dostupných informací časem rušit kvůli velice nízkému využití. Je pravda, že v projíždějícím vlaku jsem zahlédl jen dva lidi a vzhledem k tomu, že tímto směrem jezdí jen několik motoráčků denně, není to moc velké číslo.

My jsme se ale tešili na něco jiného, než na prohlídku situace dráhy. Účelem cesty byl výhled na Želinský meandr, jednu z největších přírodních krás okolí Kadaně. Cesta je v tomhle počasí trochu krkolomná, ale dnešní téměř jarní den s ohromnou viditelností nám nedával moc na výběr. Na počátku sice byla myšlenka navštívit výhledy na Doupovsko nad Úhošťanami, jenomže stále ležící sníh a náledí v lesnatých úsecích silnice auto odmítlo zdolávat, a tak jsme byli nuceni doslova "vybruslit" zpátky dolů. Když jsme nechali stát auto na hradeckém parkovišti a vypravili se přes pole na skálu nad meandrem, už nebylo pochyb, že to bylo správné rozhodnutí. Odpolední sluníčko příjemně hřálo a oslněný meandr nabízel jeden z nejkrásnějších výhledů, které je možné v našem okolí najít. Skála, tyčící se dle mého odhadu zhruba padesát metrů nad Ohří, byla příjemně vyhřátá (já jí netestoval, na odpočívání je specialista Laduška) a naštěstí i celkem suchá, takže jsme si mohli dovolit dostat se dál beze strachu z nějakého uklouznutí. Kdo zde nikdy nebyl a nebo pozoruje onu skálu jen z údolí meandru, tomu návštěvu tohoto místa vřele doporučuji! Fotky z dnešního dne snad hodně napoví a já jen dodám, jak moc mě mrzí, že zrušením neprosperujícího vlakového spojení příjdou cestující o tento nádherný výhled...

Kdo by chtěl vidět meandr podél celé jeho naučné stezky, ten ať se podívá na první a druhý díl cesty ve fotografiích v obrazové galerii Kadaně.