Šumava - Den druhý - Kašperk a Dračí skály

Druhý den jsme se u snídaně seznámili s našimi sousedy u společného stolu, Janou a Ondřejem. Protože měli stejný cíl cesty, vydali jsme se tedy na výlet do okolí společně. Tím cílem byl nedaleký hrad Kašperk. Z Kašperských Hor je to po zelené na Kašperk asi 2,5km. To sice není žádná velká vzdálenost, ale za to do pořádného kopce. Silueta Kašperku je vidět z mnoha míst v okolí a při dovolené v tomto okolí se ho prakticky nezbavíte. Na hradě je možné zvolit ze dvou prohlídkových okruhů. My jsme se rozhodli pro východní věž, která má po orkánu Kyrill novou střechu. Z věže je pěkný výhled do okolí a především na nedaleké Kašperské Hory. Kousek od Kašperku leží Pustý hrádek. Je to zřícenina pevnůstky, kterou sem postavili majitelé Kašperka, aby sebrali případnému nepříteli možnost výhodné vyvýšené pozice pro útok na hrad. Z Kašperku jsme se rozhodli pro cestu na Dračí skály. Tyto skalní útvary se nacházejí nad údolím Otavy mezi Rejštejnem a Čeňkovou Pilou. Výstup na ně je opravdu namáhavý a během slabé půlhodinky se dostanete asi 100-150m nad komunikaci, kde máte zaparkované auto. Výhled je tedy opravdu povedený. Stojíte tu na jednom z vrcholů a pod Vámi se klikatí Otava. Jen nesmíte mít strach z výšek a nesmí Vám chybět odhodlání, protože výstup je opravdu náročný.

Obě Jany na cestě ke Kašperku

Pohled od východní k západní věži

Pavéza ve výklenku východní věže

Obraz v jedné z místností paláce

Plastika znázorňující Karla IV. v téže místnosti

Kašperk z Pustého hrádku

Informační cedule a výhled na Pustém hrádku

Já a Janička na Pustém hrádku

Jana, Ondřej a Janička při odpočinku cestou na Dračí skály

Pohled do údolí z Dračích skal

Šumava - Den první - Rejštejn

Od soboty do dneška jsme byli s Janičkou na Šumavě. Přesněji řečeno nedaleko Kašperských Hor v hotelu Šumava. Šumavu mám moc rád. Považuji ji za nejhezčí kout naší země a kdybych chtěl někde v klidu bydlet v blízkosti přírody, rozhodně bych volil Šumavu. Kašperské Hory leží zhruba mezi Železnou Rudou a Kvildou. Je to tedy dobrá pozice pro výlety do okolí. My jsme první den navštívili pouze nedaleký Rejštejn (info i zde). Zajímavostí Rejštejna je jeho páté místo mezi nejmenšími obcemi České Republiky. V dobách dávno minulých se zde těžilo zlato. Težba však v 17. století ustoupila sklářskému průmyslu. V roce 1836 zde byla založena sklárna zvaná Klášterský Mlýn. Nachází se tu překrásný kostel sv. Bartoloměje z roku 1570. V jeho zvonici je zavěšen gotický zvon ze 14. století. Za zmínku stojí i zdejší hřbitov. Patří k jedněm z nejhezčích, které jsem kdy viděl. Je zde možné vidět spoustu překrásných železných zdobených křížů. Malý kousek za Rejštejnem proti proudu Vydry směrem k Čeňkově Pile je v lese ukrytý památník obětem 1. a 2. světové války.

Památník v kraji lesa za obcí

Zákoutí za kostelem sv. Bartoloměje

Na Šumavě patří kříže a křížky k nejtradičnějším znakům a proto bychom na starých hřbitovech jen těžko hledali klasické náhrobky, na jaké jsme zvyklí u nás

Západ slunce nad Rejštejnem... je po dešti ze šumavských hvozdů stoupá pára

... a ještě jednou západ slunce

Libochovice

V neděli se v Libochovicích konala pouť. Dozvěděl jsem se to krátce po poledni z rádia v autě a tak jsme se tam s Janičkou vydali. Za poslední dobu jsme tudy projížděli několikrát a ještě nikdy jsme tu na zámku nebyli. Pouť samotná takovým překvapením nebyla. Spousta stánků s perníkem a sladkostmi, několik stánků s klobásami, pár stánků s tričky a vtipnými popisy a spousta plastových hraček a kolotočů. Na zámku se konala květinová show, ale nás víc zajímala výstava exotického ptactva v zámeckých sklenících. Papoušků tam bylo docela dost a objevili jsme tu i naše Alexandry:) Janička si koupila vatu a nějaké sladkosti, oběhli jsme kolotoče a vydali se opět k domovu. Ani jeden z nás totiž nemusí davy a přestože už se blížil podvečer, tak lidí tu bylo stále dost. Akce je zřejmě úspěšná a láká davy diváků, především pak rodiny s dětmi. Samotný zámek si necháme asi na přiště, až tu bude větší klid. Vypadá totiž dobře a rád bych si ho někdy prohlédl i uvnitř.

Zámek ze zahrady... zdejší zahrada je vážně krásná. Už jsem dlouho neviděl takhle upravené květinové záhony

Vstup k zámku z náměstí

Znak nad vchodem do zámku

Líbí se mi, jak si lidé v minulosti uměli vyhrát s výzdobou, byť jen vchodů do budovy...

Alexandři na výstavě

Janička si prohlíží papoušky

Nedělní dopoledne v sedle

V neděli dopoledne jsem se rozhodl opět zasvětit cyklistice. Sbalil jsem si do batůžku snídani a vyrazil jsem. Původně jsem měl naplánovanou opět trasu do Volyně, ale ráno jsem si usmyslel, že vyjedu přes Suchý Důl na Rašovické skály a odtud po kraji vojenského prostora do Lestkova a pak se uvidí. Ani na tuhle trasu ale nakonec nedošlo. U stupně jsem si vyjel po nové lávce. Je zajímavá, rozhodně je to lepší, než nést kolo do schodů, ale v ostrých zatáčkách jsem měl trochu obavy. Jsem docela zvědavý, až tu potkám nějakého cyklistu v protisměru, protože to není zas tak široké. Příště to zkusím i dolů a uvidíme. Po cyklostezce jsem pokračoval až pod Suchý Důl. Při pohledu na Rašovické skály jsem si ale výšlap k nim rozmyslel:) Nebyl jsem nějak při síle. Proto jsem pokračoval po silnici přes Rašovice do Klášterce. K mému údivu jsem tu potkal asi pět dalších cyklistů, zatím co na cyklostezce jsem jel sám. V Klášterci jsem se rozhodl pokračovat přes Ciboušov k Hradišti a pod ním odbočit k bývalé obci Pavlov a přejet pod lesem k Prunéřovu. Projel jsem proto kláštereckým zámeckým parkem, projel autobusovým nádražím, obhlédl nové domy před Ciboušovem a pod lesem jsem odbočil doprava směrem ke Kadani a Hradišti. Tady jsem se chvíli kochal pohledem na průmyslovou zónu a dva paneláčky, které tu zbyly po Vernéřově, kde jsem svých prvních pár let života bydlel. Shodou náhod právě v jednom z oněch paneláčků. Ve stoupání k Hradišti jsem tedy odbočil opět vpravo a vydal se po bývalé silnici k Pavlovu. Ta se po krátké době mění v polní cestu a krátce před Prunéřovem v cestu panelovou. Jede se tu ale dobře. V Prunéřově jsem se opět stočil vpravo a vydal se kolem prunéřovské elektrárny k domovu. Objížděl jsem jí kolem nádraží a tak jsem si usmyslel, že bych si cestu ještě trošku zkrátil přes rekultivované doly. Před několika lety jsem tudy občas projížděl a zkracoval si tak cestu do Prunéřova. Přejel jsem tedy most přes koleje, obhlédl cestu k nové motokrosové dráze a hledal tu správnou ke Kadani. Asi jsem slepý, nebo jsem se nedokázal zorientoval, ale vůbec jsem ji nenašel:) Příště to zkusím z druhé strany od Ekometalu a uvidíme. Nezbývalo, než se vydat do Kadaně po silnici. Najel jsem asi 30,5 km.

Mapa trasy

Snídaně pod Zásadou (z mobilu)

Nad Kláštercem

Před zámkem

Páv se jde napít

Tohle mi připomíná jednu pohádku od E.A. Poa :)

Leknín

Jeden z erbů na stěně zámku

Znak nad vchodem do zámku

Cesta nad Kláštercem a pohled k bývalému Vernéřovu (z mobilu)

Nad bývalým plánovaným popílkovištěm blízko Prunéřova a pohled na elektrárnu (z mobilu)

Cesta mezi bývalým Pavlovem a Prunéřovem je v celku pohodlná (z mobilu)

Cestou kolem chladících věží (z mobilu)

Při hledání cesty jsem opět narazil na důlní stroje:) (z mobilu)

V Lokti na kole

V pátek jsme byli Janičce vybrat kolo a dnes jsme se s ním vypravili do Lokte, abychom si projeli stezku podél Ohře ke Svatošským skalám. Je tu krásná příroda (také je to chráněná krajinná oblast) a příjemně se tudy jezdí. V Lokti se dnes jeli motokrosové závody, takže ve městě byl blázinec a my jsme byli rádi, že jsme byli pěkně v klidu v lese. Přestože bylo celý den kolem 20°C a foukal svěží vítr, tak jsme cestou viděli spoustu vodáků. Také bych se svezl. cestou zpět jsme to vzali přes Jáchymov, Klínovec, České Hamry a skončili jsme na Sfingách pod Měděncem, protože v tomhle počasí je překrásný výhled bez toho nefotogenického letního oparu. To byl velice podařený den. Trasa mezi Loktem a Svatošskými skalami je výborná i pro pěší turistiku, takže kdo tu ještě nebyl, tomu ji určitě doporučuji. Žádné kopce a nepohodlný terén. Jen řeka, lesy a příjemná štětková cesta (pozor, neporovnávat se štěrkem na kadaňské cyklostezce. Proti tomu je cesta v Lokti doslova asfaltovou dálnicí).

Na přání přidávám mapku a ještě upřesňuji - trasa Loket - Stavošské skály - Loket nám zabrala asi hodinu čisté jízy (jeli jsme zhruba 15 km/h v průměru) a ujeli jsme asi 14,5 km.

Převlékání a příprava na cestu:)

Jsme v polovině trasy a Janička loví signál

Pod skalami

Krásné počasí vylákalo i horolezce

Lávka přes řeku

Pohled na Loket z druhé strany řeky

Sfingy

V dálce je vidět Kadaň a za ní Nechranickou přehradu

Pohled do údolí Ohře směrem ke Stráži nad Ohří

Klášterec a vlevo nahoře pak pěkný pohled na stolovou horu Úhošť

Já se kochám výhledem a Janička sbírá borůvky

Před týdnem jsem si koupil hru "Peking 2008" s letní olympiádou na playstation 3 a Janičce se to nějak začalo líbit:) Hned po návratu si k ní sedla...

... a začala sestřelovat disky

Nevím proč

Každým rokem se v Kadani uskuteční soutěž a je vyhlášena nejlepší restaurace. První místo tu získává Pizzerie U Svateté brány. Ano, dělají tam dobrou pizzu. Ale co je na ní jinak tak zvláštního? Včera jsme se tam s Janičkou vypravili, protože jsme chvilku poseděli v Garáži a dostali jsme hlad. Máme s touto pizzerií špatné zkušenosti. Už několikrát se mi tu stalo, že jsem přišel, sedl si a víc než deset minut čekal, než si mě někdo všimne. Včerejšek nebyl k mému vzteku vůbec jiný. Usedli jsme v poloprázdném nekuřáckém oddělení a čekali... deset minut, patnáct minut... přitom jsme při vstupu pozdravili slečnu za barem a očividně si nás všimli. Nakonec jsme si tedy jídelní lístek vzali sami a čekali, že tedy dorazí někdo během našeho vybírání. Zase nic. Může být nejlepší restaurací místo, kde musíte vstát od stolu a jít si objednat k baru? Pizzu jsme si nechali zabalit s sebou a na místě jsme si dali jen kafe. To se v naší místnosti objevila i servírka, která nás sice ještě neviděla, ale v tomto trendu dál pokračovala tím, že kolem nás nosila jídlo ostatním a vytrvale nás přehlížela. Když jsem pak musel nakonec i jít zaplatit k baru, protože nám už krabice s pizzou dávno ležela vedle prázdných hrníčků od kafe, byl jsem opravdu velice naštvaný. Kdyby to bylo poprvé, tak to chápu. ale tohle se mi tu už stalo potřetí po sobě... ostudné a nezachrání to ani dobrá pověst zdejší pizzy:(