úterý 9. října 2018

V hodině rysa

Chystal jsem se už na loňskou premiéru, ale nakonec jsem ji nějak prošvihl a dostal jsem z časových důvodů příležitost až letos. Když se tedy po divadelních prázdninách objevil program mé oblíbené La Fabriky a v něm se objevily další reprízy hry V hodině rysa, neváhal jsem ani vteřinu. Ano, možná hlavně proto, že jednu z rolí tu ztvárňuje Zuzana Bydžovská. 
Fotografie z webu www.lafabrika.cz
Není to novinka. Švédský spisovatel Per Olov Enquist napsal stejnojmenné drama již v roce 1988 a sám o něm tehdy napsal - „Je to hra o lásce chlapce a kocoura. A také o tom, že vzkříšení je možné... ale kdo by tomu věřil.“. V roce 2013 pak vznikl ve Švédsku stejnojmenný film, jehož režisérem se stal Søren Kragh-Jacobsen, a který vycházel ze scénáře samotného autora předlohy. 

A teď už k divadelnímu představení, jehož režie se ujal Radim Špaček (autor televizního seriálu Svět pod hlavou a držitel Českého lva za film Pouta). Ačkoliv by se to na první pohled mohlo zdát naopak, tak hlavními dvěma postavami hereckého trojúhelníku jsou Petra Horváthová (postava lékařky Lisbeth) a Daniel Krejčík (postava chlapce), kteří spolu založili divadelní spolek SpoluHra a Zuzanu Bydžovskou (postava farářky) ve hře obsadili jako speciálního hosta. 

Příběh je prostý. Chlapec, zavřený v ústavu pro duševně choré po spáchání dvojnásobné vraždy a pokusu o sebevraždu, se stane součástí experimentu, při kterém je vzorku pacientů svěřeno domácí zvíře. V tomto případě zrzavý kocour Vale. Během experimentu ale chlapec bodne nůžkami do břicha dalšího pacienta a o několik dní později je obviněn i ze zabití kocoura a dalšího pokusu o sebevraždu. Lékařka Lisbeth přizve proto do cely ještě farářku, která se snaží o chlapcových motivech zjistit více. Rozplétá se tu osud chlapce plný hlubokých myšlenek o Bohu, smíření, a odpuštění.

Samotné sdělení je nosné a udržuje divákovy myšlenky po celou dobu upřené k vlastnímu uvědomění si, jakým způsobem lze chápat víru v Boha. Nutí k zamyšlení, zda je Bůh "jen" tou bytostí z církevního světa, nebo zda se může skrývat v knize o Spitfirech, zasněženém jeřábu před domem, zpěvu telefonních drátů nebo v zrzavém kocourovi. Osobně bych v první řadě vyzdvihl herecký výkon Daniela Krejčíka, který v průběhu hry vystřídá spoustu poloh a v každé dokáže naprosto zaujmout. Role lékařky v podání Petry Horváthové má za úkol asi jediné - upoutat diváka na dialog mezi chlapcem a farářkou, což se jí díky několika slovním útokům sice daří, nicméně nám zůstává v ústech pachuť nezodpovězených otázek na několikrát naznačený vztah mezi lékařkou a chlapcem.

Osobně mám největší problém s tím, abych si nějak ujasnil roli farářky v podání Zuzany Bydžovské, která se snaží tempo hry i vypjaté situace vždy posunout dál a obohatit tak diváka o další dílky skládanky celého příběhu. Farářka pak v průběhu vyprávění zažívá vlastní pochybnosti o Bohu. Osobně mi tahle postava přišla nejvíce herecky soustředěná, což na mě vedle energie a přímočarosti dvou zbývajících postav působilo dost rušivě, možná až nepatřičně. Snad vinou přílišné gradace a vypětí v celém průběhu hry se pak na konci trochu ztrácí celý myšlenkový závěr příběhu, shrnutý do několika málo vět, které by jinak stály za velké zamyšlení v dlouhých minutách ticha. 

0 Comments:

Okomentovat

<< Home