Včerejší zkouška aneb Jak režiséři přicházejí o iluze

"Tak takhle ne!" řekl jsem si včera po příchodu do divadla. Podle poslední úmluvy a především podle přání všech deseti účinkujících hereček, jsme si domluvili zkoušet každé pondělí a čtvrtek od 18:15. V pondělí scény s dívkami, ve čtvrtek s dívkami i chlapci a také zpěv. K mému překvapení jsem se včera před divadlem sešel jen se třemi dívkami z jedenácti (deseti nepočítám-li nápovědu). A to je sakra malé číslo vzhledem k tomu, že se v každé scéně objevují téměř všechny dívky! Na to, aby si každá ze včerejších přítomných troufla alternovat mimo svou roli ještě dvě další a vytvořit si tak výbornou komedii podle Cimrmanovského vzoru Hamleta bez Hamleta nebylo ani pomyšlení a po včerejšku nemám na divadlo pomyšlění ani já! Vzhledem k tomu, že to nebylo zdaleka poprvé, už dnes už vím, jak se pozná chvíle, kdy již nemá cenu udělat další krok vpřed... Už nemám náladu vytvářet zábavná odpoledne pro partičku nezodpovědných herců, kteří divadlo berou evidentně pouze jako zábavu ve chvílích volna! Není to kroužek z "lidušky", klubovna pro srazy ani zašívárna před domácími či školními povinnostmi. Ochotnické divadlo stojí na ochotě, snaze a zodpovědnosti herců a také na důvěře režiséra v jejich odhodlání. Ani jednu z mých pěti jmenovaných představ jsem ovšem včera v divadle nepotkal...