pondělí 2. dubna 2018

Konec zimy v Českém Švýcarsku

Poslední víkend v březnu byl sice ještě mrazivý a většinou se kolem ještě povaloval i sníh, ale to je ta nejlepší chvíle si užít České Švýcarsko bez davů turistů a narvaných penzionů. Můj oblíbený penzion Ve starém krámě byl na víkend volný a toho bylo nutné využít. 
První den nás zavedl na tradiční trasu kolem Jetřichovic. Začali jsme výšlapem na Mariinu skálu, odkud jsme se po červené vydali na protější ostroh Vilemíninu stěnu. Odtud už většinou víc lidí dál nepokračuje a vrací se zpět, ale my jsme se vydali dál po červené na Rudolfův kámen. Výstup na skalní zub s dřevěnou budkou byl po mokrém a namrzlém pískovci dobrodružný a měli jsme trochu obavy o starší pár, který sem přišel až po nás a jejich tenisky moc na mokrém pískovci nefungovaly. 

Z Rudolfova kamene jsme sestoupili k Pohovce a odtud pak po příjemné cestě po vrstevnici směrem k Vysoké Lípě (červená turistická trasa). U skalní kaple jsme pak odbočili na modrou a po té jsme se pohodlně po polích dostali zpátky do Jetřichovic. Tahle procházka s úžasnými výhledy, kterým tu všude dominuje Růžovský vrch, nám zabrala asi tři pohodové hodinky. 
Druhý den jsme si ráno dali v klidu snídani a poté se po žluté vydali na vrchol Růžáku, kde byl ale silný vítr a zima. Proto jsme se tu jen otočili a po žluté pokračovali dolů ke Kamenické Stráni. Z ní je to už co by kamenem dohodil do údolí Kamenice, kde se nachází působivé torzo Dolského mlýna. Člověk si tu dokáže za hučení bystřiny živě představit, jak to tu muselo vypadat v dobách jeho největší slávy.
Od Dolského mlýna jsme se už vydali zpátky nejprve po naučné stezce a poté po zelené až do Srbské Kamenice. Cestu tu lemují vojenské pevnůstky a skalní zuby. Kromě výstupu na Růžák není tahle trasa nijak náročná. Působivá na ní je i již zmiňovaná malá osada Kamenická Stráň plná malebných roubenek. V létě bych se sem chtěl ještě několikrát vrátit a konečně navštívit nedalekou pevnost Königstein.

Do nové sezóny na novém Epic HT 2018 Cactus Cup

Ned Overand se stal v roce 1990, ve svých 35 letech, prvním vítězem mistrovství světa horských kol UCI... šest let za sebou (1986-1992) vyhrál americké národní mistrovství horských kol NORBA... pak se vrhl na triatlon a třikrát za sebou (1997-1999) vyhrál serial XTERRA. V roce 2001 byl zapsán do Bicycle Hall of Fame... ale tím to neskončilo... v roce 2012 (v 57 letech) vyhrál cyklokrosové mistrovství světa UCI v kategorii muži 55-59 a v roce 2015 (v 60 letech!!!) se stal prvním vítězem mistrovství USA ve Fat Bike... to všechno pod křídly Specialized, kde mu v letošním roce věnovali speciální edici rámu S-Works Epic HT 2018 "Cactus Cup" jako vzpomínku na jeho kolo z roku 1992... Jedná se o nejvyšší a nejlehčí kategorii rámu z karbonových vláken FACT 12mm. Epic HT 2018 je tedy nejlehčí a nejrychlejší HT kolo, jaké ve Specialized dosud postavili.

Chvilku jsem nad ním váhal, protože jsem chtěl původně do nové sezóny nastoupit na kole od Cannondale... teď ale doufám, že se brzy trochu oteplí a seženu nějaký pěkný červený dres... Až proběhnou první vyjížďky, napíšu Vám své první dojmy.