Prodloužený víkend kolem Hallstattu

Chtěl jsem v září být co nejvíc v Alpách, vyběhnout na pár vrcholů a stejný plán mám i na říjen. Proto jsem se na prodloužený víkend na konci září připojil k jedné naplánované akci, abych také jednou nic neřešil a neorganizoval a víte co? Už to nikdy neudělám, protože není čas ztrácet čas bezcílným touláním se v úrovni kleče a vydávat to za vysokohorský treking. Vím, že už jsem mnohem dál (nejen fyzicky, ale hlavně v hlavě), ale o tom až někdy příště. Teď k těm proběhlým pár dnům ve stínu Dachsteinu a kostelní věže v Hallstattu. 

Na první den byl naplánovaný výstup k Adamekhütte. Trasa vede mezi malebnými jezery Vorderer a Hinterer Gosausee. Ráno vysvitlo slunce a my jsme vyrazili v době, kdy už bývám většinou několik hodin na cestě, protože jinak to ve velkých kopcích nejde. Šel jsem si tedy ráno ještě v klidu zaběhat. Tím pádem už ale byla teplota v Gosau, na začátku naší trasy, příjemně nad 5°C a já nemohl odolat křišťálově čisté vodě jezera Vorderer Gosausee, nad kterou se vznášela raní mlha. Po rychlé koupeli jsme dupali k hornímu jezeru, kde jsem si tenhle krátký rituál zopakoval a pak už jsme nastoupili do stěny kolem Gschlösskogelu. Je to klasická nástupovka se svými nekonečnými zatáčkami a převýšením asi 800m. 

Spojení času startu a tempa skupiny prozrazovalo, že o Adamekhütte si můžeme nechat jen zdát. Tedy pokud bych se netrhl a nedupal sám, což jsem chvilku společně s přechodem až zpátky do Hallstattu zvažoval. Chtěl jsem mít ale jistotu, že hlavně holky, které jsou v horách poprvé a necítí se nad otevřeným prostorem jistě, vystoupí a sestoupí v pořádku se skupinou. V půlce kopce jsem už víc odpočíval, než šel a čekal a čekal. A to jsem se šel ráno ještě unavit tím během. Nakonec jsem s pěticí nejsilnějších (tady chválím hlavně holky!) vystoupal aspoň na plato pod chatou a mohli jsme si tak vychutnat pohled na oba vrcholy Dachsteinu, ledovce kolem a dát tak celému výstupu nějaký smysl. Cestou dolů jsem v polovině s Ondrou předešel zbytek naší sestupující skupiny, dali jsme si pár temp v horním jezeře a já se pak vydal zpátky k autu, kde na mě čekala Marťa s Pé'tou, které sestoupily už dřív. 

Večer jsme se s holkami vydali na večeři do města a já si konečně prošel naplánované trasy, ze kterých bylo jasné, že i druhý den by měl podobný průběh, takže jsme úplně změnili plán. Byla by škoda jet do Alp a toulat se v kleči. Druhý den ráno jsme tedy už jen ve třech vyjeli v nízké oblačnosti na vrchol Krippenstein, kde jsme byli v tu dobu jediní. Dali jsme si příjemnou snídani v Krippenstein Lodge (čepují tu pravé české plzeňské!) s povídáním o knihách a vydali se na okruh po hřebeni. Ten se dá absolvovat po značené naučné cestě, nebo to vzít po klasické hřebenovce a přejít celé plato s neskutečně krásnými výhledy na obě strany, tedy jak na masiv kolem Dachsteinu, tak na Totes Gebirge. To už se slunce prodralo mraky a nutilo nás k častým pohledům na tu horskou krásu kolem. Asi v polovině jsme si dopřáli pár doušků výtečného Gaba Oolong a po sestupu k lanovce jsme se vrátili opět na vrchol Krippensteinu. 

Tady jsme po vydatném pozdním obědě navštívili ještě vyhlídku Pět prstů s asi nejlepším výhledem do údolí Hallstattu a o kousek výš jsme se pokochali několika starty paraglidistů, kteří se vydávali na dlouhou plavbu vzduchem nad Hallštattským jezerem. jednou z posledních narvaných lanovek jsme pak sjeli dolů k autu. Večer jsme strávili opět v centru města u skvělé večeře, při které padlo několik lahví vína, vládla uvolněná a veselá nálada po úžasném dni v horách a vše jsme pak zakončili procházkou půlnočním městem s focením. Přesně takové dny v horách mám rád! Díky holky!

A pak už tu byla neděle. Ráno procházka Hallstattem při východu slunce, nasávání atmosféry města, toulání se uličkami, snídaně v místní pekárně a nakonec hurá na cestu domů. Byla to přínosná cesta. Znovu mi připomněla kdo jsem, kam směřuji a kde naopak být nikdy nechci (a ani jsem niky nebyl). Splaskla pár líbivých bublin ze sociálních sítí, přinesla radost z vlastního způsobu života a hlavně mi do života přivedla pár skvělých lidí, snad přátel na ty další a další cesty. Ať už životní nebo horské. Jo... a taky mám pár parádních nových vysokých ponožek z ovčí vlny!!!