Neodolal jsem...

Kdo mě zná ví, jak těžko se odlepuji od starých knih a knih všobecně. Dneska jsem se také "přilepil" a už neodlepil. Zašel jsem do zdejšího starožitnictví, což je pro mě skoro rituál, který provozuji téměř každý měsíc. Kochám se těmi starými věcmi a sem tam nějaký ten kousek, který za to stojí, si pak spokojeně odnáším. Já vím, v mnoha očích to může vypadat jako bláznovství, ale věřte mi, že si radši koupím starou knihu nebo cokoli starého, než cigarety, alkohol, poslední výkřiky módy a podobné blbosti.

Proč to ale píšu? Dnes jsem se "U žida", jak zdejší starožitnictví nazývám, zastavil kvůli mandolíně. Ta mi ale do oka nepadla a zůstal jsem stát nad krabicemi s knihami. No a teď mi jich tu pět leží na stole a já z nich mám obrovskou radost, kterou bych mohl přirovnat jen k pocitu lovce, ktery se vrací z honu s plným košem bažantů a kapitálním divočákem. Knihy, které jsem si koupil, jsou sbírkami fotografií a encyklopediemi o Čechách a autory fotografií jsou tak zvučná jména jako Jiří Všetečka, Erich Einhorn nebo Karel Plicka ( mimochodem držitel řádu Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy in memoriam).

Nekoukal jsem se na sebe do zrcadla, ale myslím, že musím vypadat jako malé dítě, které se dočkalo hračky a doufám, že mi ten pocit vydrží po celý den.