Nosič na kola

foto: Neumax.cz

Zamiloval jsem se do cyklostezek v okolí Božího Daru a chystám se, že je tohle léto pěkně projezdím a prozkoumám. Protože mám ale sedan, tak nemám kam dát kolo, abych ho nemusel rozebírat a zabývat se ochranou čelistí hydraulických brzd, tím, abcyh neušpinil interiér auta apod. Proto už delší dobu zkoumám možnosti přepravy jednoho až dvou kol na svém autě. Střešní nosiče jsem zavrhnul, protože se mi zaprvé nelíbí, originál nosiče na passata jsou docela drahé a hlavně kladou kola při jízdě docela velký odpor vzduchu a já se cítím nesvůj. Z toho důvodu jsem se začal zajímat o nosiče montovatelné na tažné zařízení, které jsem si před nedávnem nechal nainstalovat. Problém je vždycky s výrobcem a kvalitou. Zcela jsem zatratil různé polské značky, které sice nabízejí nosiče za cenu několika málo tisíc, ale už samotná konstrukce nosiče vypadá dost pochybně. Nakonec jsem se rozhodl pro neměckou firmu Atera, jejíž výrobky jsou nyní dobře hodnoceny. Uchvátila mě hlavně možnost odklonu nosiče od vozu a tím zpřístupnění zavazadlového prostoru. To sice umí již většina lepších nosičů, ale nosiče od Atery se při odklonu kol ještě posunou od vozidla a udělají tak prostor mezi vozem a nosičem. Navíc je jejich montáž velice jednoduchá (to můžete posoudit na reklamním videu nosiče). Vyhrál tedy nosič na dvě kola ATERA STRADA 2. Možná také řešíte otázku přepravy kol a snad jsem Vám tak aspoň maličko usnadnil cestu.

Začala sezóna

16. června začala sezóna dravců a s ní se pro mě otevřely vody menadru na Želině. V neděli jsem proto sbalil muškařské nádobíčko, dýcháče a hurá k vodě. Nebyl jsem tu sám. Muškařit se sem vydalo dalších asi pět lidí. Přestože bylo krásně a ryby skákaly místy nad hladinu, tak se jim do mušek moc nechtělo. Dny jsou teď příliš slunečné a ony sbírají až večer, nebo hodně brzy ráno. To mi ale nevadí, spíš než o úlovek mi jde o ten pocit, že tam jsem. Beztak všechny ryby pouštím, ať jsou jakkoli veliké. Prostál jsem v proudu řeky asi 4 hodiny a už mi dlouho nebylo tak příjemně. Tedy až do té doby, než jsem z ní vylezl, sundal polarizační brýle a uviděl své rudé ruce:) Není nad opalování nad vodní hladinou:)

Tak to v dáli jsem já:) Právě jsem se zabrodil v proudu a pokouším štěstí

Pozoruji muškaře o několik desítek metrů pode mnou po proudu

Ještě kousek, ještě... jo, tam to chci hodit:)

Soustředím se a ruka se mi zatím pěkně opaluje na sluníčku:)

Tenhle brouk se mnou chytal ryby na loďce a zvědavě mě pozoroval

Vítání prázdnin

V sobotu se na pesvickém letišti konala akce s názvem "Vítání prázdnin". Minulý ročník jsem také navštívil a tak jsem neodolal ani letos. K vidění zde byly ukázky letecké akrobacie na strojích Zlín, vrtulník Robinson R22 (ten jsem viděl již v pátek kroužit nad výsypkami u šachty, když jsem tady jezdil na kole), proudový letoun L29 Delfín a několik větroňů. Každý divák si mohl zaplatit vyhlídkový let a krom toho byla každá vstupenka slosovatelná. V půl 4 se tedy losovalo o první cenu, kterou byl let vrtulníkem Robinson. Druhou cenou byl akrobatický let a cenou třetí pak desetiminutový vyhlídkový let pro tři osoby. To jsou myslím velice zajímavé ceny vzhledem k tomu, že vstupné na tuhle akci je každý rok dobrovolné. Dobře jsem se pobavil také kousek od letiště na přilehlém poli, kde mají stanoviště letečtí modeláři. Máte tu šanci vidět výborné ukázky ovládání letadel a některé stroje jsou od těch opravdových jen těžko rozeznatelné. Hlavně tam nebyl takový rachot:)

Chtěl jsem si zamluvit vyhlídkový let na některý z příštích víkendů, ale byl tam moc frmol:(

Překrásný nízký přelet L29 Delfína nad letištěm

L29 nad našimi hlavami

"Pěkně se dívej, až vyrosteš, tak taky budeš takhle lítat!":-D

Požírač času

V pátek jsem byl podepsat smlouvu s Městem Kadaň na fotky pro novou knihu o Kadani a v sobotu jsem se sešel s Petrem Hlaváčkem, abychom si prošli místa, která by se v knize měla objevit. Nakonec jsme se domluvili, že mi Petr udělá takovou malou kostru, které se budu držet, abych nic nevynechal. Z té kostry se vyklubaly dvě stránky a protože mi termín končí posledního července, tak mě teď asi nepotkáte jinak, než s batohem na zádech a stativem přes rameno. Články na blogu budou proto možná trochu ridší, ale slibuji, že se budu snažit. Sice si u focení umím odpočinout, ale já nejsem moc odpočívací typ, takže určitě i tak někam vyrazím.

Nad tím mi zůstává rozum stát!

Dneska se mi do ruky dostal "prográmek", který převádí text do jazyka EMO, tedy do nesmyslného slangu, který používá stále se rozrůstající skupina mladých lidí, jejichž "kultůru" nechápu a asi ani nikdy nepochopím. Občas mi připadá, že už se stává normálním, když se někdo oblékne jako vagabund, obarví si vlasy na černo a pokud možno, tak si i obarví rty, nechá si trčet nesmyslnou patku do obličeje a pokusí se minimálně jednou týdně si nějak ublížit. Tomu říkám frajeřinka. Kde tihle skončí?!

Tady je pro ukázku překlad mého úvodního textu do "emojazyka":
DnEsKa sE Mi dO RuKy dOsTaL "pRoGrAaAmEk", kTeRyYy pRzEwAaAdIiI TeXxXtH Do yAzYkA EmO WoE, tEdA Do nEsMySlNeEeHo sLaNgU WoE, kTeRyYy pOuZhIiIwAaA StAaAe sE RoZrUuUsTaYiIiCiIi sKuPiNa mLaDyYyX LiDiIi wOe wOe, YeYiXzH "kUlTuUuRu" NeXaAaPu a aSi aNi nIgDy nEpOxOpIiIm. ^_^ YsEm UpE DaAaRk A IiIwL!!! ObCzAs mI PrZiPaDaAa, ZhE UzH Se sTaAaWaAa nOrMaAaLnIiIm wOe, KdYzH Se nEkDo oBlEeEkNe yAkO WaGaBuNd wOe, ObArWiIi sI WlAsY Na cZeRnO A PoKuD MoZhNo wOe, TaK Si i oBaRwIiI RtY, nExAaA Si tRcZeTh nEsMySlNoU PaTkU Do oBlIcZeYe a pOkUsIiI Se mInImAaAlNe yEdNoU TyYyDnE Si nEyAk uBlIiIzHiTh =D. tOmU RzIiIkAaAm fRaYeRzInKa. =) SeSh hUstEy!!! mEgA WoE! KdE TiHlE SkOnCzIiI?!!! Toe WoDWazZz Woe!!!

A protože jsem celou tou bandičkou bláznů ohromně pobaven a musím uznat, že hůř už asi mladý člověk dopadnout nemůže, tak tady je pro pobavení i pár jejich pravidel:)

Nějaké to počteníčko je také tady.

Konečně klid

Dnes jsem se dočkal a pracovníci jirkovské firmy Glass Papr mi dopoledne prosklili balkón. Už jsem se nemohl dočkat, protože mám před okny topol, který je sice krásný, ale to poletující chmíří je vážně k vzteku. Navíc je tu ted parádní klid, protože prosklení potlačilo většinu hluku z ulice. Zatím se mi to moc líbí, uvidíme, jak to bude vypadat po několika měsícíh, možná letech:)

Opět na kole

V neděli ráno jsem se vydal na kolo s Jakubem. Rozhodli jsme se prozkoumat trať na Zadním kopci nad nemocnicí, kde se příští víkend pojedou cyklistické závody. Trať je dlouhá asi 1700m a vede pěkným terénem. Dali jsme si tu dvě kolečka (Jakub mi řekl, že se jich pojede v rámci závodu 10!) a mě to bohatě stačilo. ve stoupáních mi totiž tachometr ukazoval tepovou frekvenci kolem 195 a to už mi bývá neveselo:) Na závodech bych tedy asi vypustil duši. Možná bych si na ně troufl, ale tenhle rok mám naježděno slabých 110 km a to je opravdu málo na to, abych něco vydržel. Ze Zadního kopce jsme se přesunuli zkoumat možnosti cest na nedalekých "výsypkách", tedy zrekultivovaném bývalém dole Merkur. Je tu moc pěkné ježdění, výborné prašné cesty a hodně zajímavých rozhledů do okolí. Nakonec jsme se dostali až téměř k pasovce s uhlím v dolech. Tam už se nám moc nechtělo, protože představa, že nás nahání terénní vozidla bezpečnostní agentury, není moc příjemná. najezdili jsme tedy slabých 25km a musím říct, že se sem rozhodně brzy vrátím. Těch neprozkoumaných cestiček je tu ještě dost:)

Ani nevíte, co dala tahle společná fotka přemlouvání:)

Pohled na prunéřovskou elektrárnu

Jeden ze strojů dole v dole:)

Těšil jsem se na pár pěkných fotek měst v dálce (tohle je samozřejmě Chomutov), ale zapoměl jsem na to odporné tetelení vzduchu v tomhle počasí:)

Pěkná hromádka uhlí na přesypávání:)

Tušimická elektrárna

Pohled dolů do dolu

Odpočinek na rybníčku

Po shlédnutí závodů v Krásné Lípě jsem si jel odpočinout na rybníček. Pohoda, klid, zpěv ptáků, vůně táboráku a spousta zajímavých věcí na pozorování. To je relax podle mého gusta:)

Klidná voda, žádný déšť a kolem ani noha:)

Není nic hezčího, než když se obloha zrcadlí v klidné tmavé vodě

Mě se neschováš!:)

Co tam asi hledá?!

Trucktrial - Krásná Lípa

V sobotu a v neděli se v Krásné Lípě nad Chomutovem konaly závody v trucktrialu. Samozřejmě, že jsme se tam s Janičkou jeli podívat. Účast závodních vozů byla sice menší než v minulém roce, ale i tak se bylo na co dívat. Závodníci zde předváděli své řidičské umění a musím uznat, že mi nejde do hlavy, jak někdo může takhle přesně řídit těžký nákladní vůz ve strmém svahu mezi brankami. Docela mě překvapilo několik informací od komentátorů. Tou první zprávou byl údaj o spotřebě takového speciálu při závodech. Taková Tatra si totiž vezme během závodu zhruba 50-60 litrů nafty na 100km. Druhým údajem byla míra opotřebení pneumatik. Záleží sice na terénu, ale v některých závodech se sjedou nové pneumatiky za jedinný den. Sada nových pneumatik pak stojí kolem 60 tisíc. No, chce to asi hodně dobré sponzory. Podobné závody člověk nevidí tak často, takže jsem rád, že se začínají pravidelně jezdit i v našem okolí.

Pohled na část závodiště

A já si říkal, že moje auto občas trošku kouří:)

Tenhle kopec by mi dalo zabrat i jen vyjít

Že by špatně zavřené dveře?!:-D

Místní stylové TAXI

Sobotní dopoledne na kopcích kolem Kadaně

Sobotní dopoledne jsem strávil v pedálech kola. Každý den, když jedu do práce, tak s oblibou sleduji siluetu Jeleního vrchu nad školním statkem a říkám si, že odtud musí být pěkný výhled. Ještě nikdy jsem tu nebyl. Proto jsem se rozhodl protáhnout nohy a dojet tam na kole. Spojil jsem to ale ještě s jedním kopcem. Tím je kopec Bystřický, ze kterého je pěkný panoramatický výhled na celé město Kadaň. Sjel jsem tedy k zahrádkám na Bystřici, vystoupal obloukem na Bystřický kopec a zatím co jsem se nasnídal, tak jsem odtud pozoroval možné cesty k Jelenímu vrchu. Nakonec zvítězila nejjednodušší, totiž přímým směrem přes pole:) Odemknout naplno přední i zadní odpružení a hurá do výmolů od traktorů. Za chvíli už jsem postával na panelové cestě pod Jelením vrchem a zkoumal možnosti výstupu. Na kole je to zcela nemožné. Je tu docela příkré stoupání a v cestě stojí i dvě poměrně vysoké kamenné zídky. Tak tedy kolo na ramena a pěšky do kopce. Ten výhled za to ale stojí. Pak už jen po té samé cestě zpátky k "Bystřičáku", na silnici pod ním a kolem hřbitova zpátky do Kadaně. Možná to vypadá na pohodovou jízdu, ale věřte mi, že vyběhnout Jelení vrch s kolem na zádech Vám dá maličko zabrat. V blízké budoucnosti se pokusím objet všechny vrcholky kolem Kadaně. Začnu asi Svatým kopcem, přes Prostřední vrch, Zadní kopec, Bystřický kopec, Jelení vrch a skončím na vrchu Zlatém. Zkusím Vám sem tedy dopravit šest různých pohledů na město:)

Tak tohle byla moje sobotní trasa

Pohled na centrum Kadaně z Bystřického kopce

Na fotbalovém stadióně se hrál fotbal

A stejně tomu bylo i na hřišti u 3.ZŠ

Pohled na školní statek z Jeleního vrchu

Pohled z Jeleního vrchu k Tušimicím

... a pohled ze stejného místa ke Kadani (vlevo Zlatý vrch a vpravo Bystřický kopec)

Jelení vrch tvoří dva vrcholky a tohle je pohled z prohlubně mezi nimi:)

Noční prohlídka na Lokti

V pátek večer se od 21. hodin uskutečnila na hradě Lokti první letošní noční prohlídka s Viktorem Braunreiterem. Už jsem Vám tu o něm určitě něco v minulosti povídal a tak jen ve zkratce. Viktor Braunreiter je členem Pouličního divadla D3 z Karlových Varů. Hry samotného divadla jsem zatím neměl možnostt shlédnout, ale divadelní umění Viktora Braunreitera je opravdu úžasné. Je to záruka, že se stanete součástí davu, který z něj celé dvě hodiny nedokáže spustit oči, očekávajíc další a další výbuchy smíchu při jeho nepřekonatelných kouscích. jak jsem již řekl, prohlídka byla první v letošním roce, což znamená, že se jich uskuteční ještě několik (přehled zde). K tomu ale Viktor Braunreiter dělá noční přehlídky např. i na Horním Hradě. Kdo jste ještě kousky tohoto chlapíka neviděli, těm aspoň jednu ze zmiňovaných nočních rohlídek doporučuji z celého srdce. Jestli se totiž smíchem mládne, tak Vám to pomůže k několika létům života. A tady je pár fotek. Pocházejí až na jednu vyjímku z videa pořízeného na kameru, takže jejich kvalita není nijak úchvatná.

Nádvoří hradu má v noci svou příjemnou atmosféru

A tady už je Viktor Braunreiter v akci:-)

"Hale, ty, zvedni ruce a tleskej, to ti to mám říkat zvlášť?!":))

Stařec

a jeho manželka, kontrolující, zda je vážně žena:)

"Cyklovýměna"

Dnes jsem se rozhodl pro malou výměnu v mém "cykloparku". Vedla mě k tomu zvědavost, ale také slušná nabídka od NEVIXu. Popadl jsem tedy svá dvě kola od MERIDY a během dopoledne je vyměnil za nová kola od SPYDERu. Zbavil jsem se tak silničního kola, které už jsem využíval jen zřídka a nahradil ho kolem trekingovým, které je mnohem použitelnější. Své horské kolo s přední stavitelnou a uzamykatelnou vidlicí jsem nahradil MADMANem s full odpružením, tedy se zamykatelným předním i zadním odpružením. Zaprvé kolo výbroně vypadá a za druhé jsem byl maximálně zvědavý na to, jak to bude vypadat v náročnějším terénu. Proto jsem se také odpoledne rozhodl vydat se testovat. Pro tento případ jsem si zvolil trasu přes Kadaňskou Jeseň a odtud po polích a úzkých cestičkách kolem Úhoště nad Pokuticemi a zpátky do Kadaně. Rám Madman, tedy "šílenec", je v terénu opravdu šílený. Cestičky po polích byly celé zarostlé asi metr dvacet vysokou travou a místy byly pěkně rozmočené, nebo naopak vysušené, prašné a kamenité. Přesto jsem nad Kadaňskou Jesení "odemkl" obě odpružení a šlápl do pedálů. A nakonec mě to pohltilo. Po cestách jsem ujížděl stále zhruba 30km rychlostí, kolo se nádherně pralo s nerovnostmi a občasnými menšími skoky a já se cítil jako v bavlnce. Při představě, jak by mi na téhle tvrdé cestě skákal zadek pevné Meridy mi naskakuje husí kůže. Konečně tedy žádné rány od poskakující přehazovačky, žádné nárazy do náábojů a středů a perfektní, nespoutaná a přitom pohodlná jízda. V podobném terénu jsem včera najezdil 14 km a po příjezdu na asfaltovou silnici jsem z něj musel vytahat spoustu trávy a podobného svinstva. Pak už jen zamknout zadní pružení a hurá zpátky domů.

Madman... nevím, kdo se v terénu stává šílenějším.. jestli nezkrotné kolo, nebo jeho obsluha, která si to sviští se smrtí v očích místy, kde se špattně i chodí:)

Tohle pohodové přibližovadlo mě bude vozit po městě a asi i do práce:)

Byl jsem přemluven na tachometr s měřením nadmořské výšky, převýšení trati, frekvence tepu a podobných věciček. Nejdřív jsem váhal, ale musím uznat, že je parádně přehledný a hlavně slušně veliký a čitelný

Jízda terénem byla trochu náročnější. Ale za poslední tři týdny jsem přibral 4 kila, protože jen jím a sedím v kanceláři, takže to ničemu neuškodilo:)