POZOR ZMĚNA!

Už jsem Vás o tom několikrát ve zmínkách informoval a teď to přišlo:) Mám nové stránky, kam se přeune tento blog. Jsou na nich rozdělené sekce, takže kromě standartních článků ve sloupci, podle toho, jak je přidávám, můžete články číst ještě i v jednotlivých sekcích. Je to tedy přehlednější. Přibyla také sekce fotogalrie, kde se začnou objevovat fotografie z cest apod. Kromě toho má každý článek vlastní přehlednou fotogalerii. Snad se Vám nové stránky budou líbit a budou mít stejnou návštěvnost, jako tyto. Děkuji Vám za přízeň a těším se na Vás na http://www.frantisekcerveny.cz/ .

Vláčky v Hamburku

Když jsem byl na základní škole, tak jsem pořád chtěl něco stavět, vyrábět a podobně. Nejvíc mě bavily papírové modely a hrozně mě lákalo modelářství. Vždycky jsem si přál mít doma obrovské kolejiště, pro které bych si vyrobil každý baráček, most a vymodeloval celou krajinu. Tehdy jsem ale nebyl ještě tak technicky zdatný ani vybavený a tak to byl spíš jenom sen malého kluka. Dnes mě ale potěšila informace v Lidových novinách, která představuje vláčkový projekt gigantických rozměrů, který je nainstalovaný v Hamburku. Můžete na něm najít části Německa, Švýcarska, Rakouska, Skandinávie a Ameriky. V blízké budoucnosti by měly být přistavěny i části s Francií a Itálií. Na modelu najdete kromě jezdících vláčků například i plující lodě, jezdící automobily, nad hlavami Vám přelétávají letadla, vznášejí se horkovzdušné balóny a spousta dalších a dalších neuvěřitelných věcí. Celá stavba zatím dle informací na stránkách muzea (zde v angličtině) zabrala přes 500.000 stavebních hodin. Tenhle rok bych se chtěl na model do hamburku zajet podívat. Tady najdete 4 minutové video, které Vás snad taky naláká:)

Politická ostuda

foto: www.ptakoviny-cb.cz

Celý den jsem neměl čas si přečíst noviny ani zprávy na internetu, a tak mi uniklo, že se bude jednat o důvěře Topolánkově vládě. O to víc mě překvapila večerní informace, že jí byla vyslovena nedůvěra. To považuji za ostudu hlavně z toho důvodu, že se tak stalo během našeho předsednictví v EU a o to víc si myslím pár nehezkých věcí o tom nesympatickém a příliš sebevědomém chlapíkovi v čele druhé nejsilnější strany u nás. Nejsem nijak radikálně pravicový, ale ani levicový volič. Vlastně bych se ještě před několika dny nedokázal pořádně rozhodnout koho volit. ČSSD rozhodně ne, protože ta mi posldení dobou připadá víc červená než oranžová a mám pocit, že se velice ráda bratříčkuje s komunisty, které rozhodně podporovat nechci. Pak už tu snad je jen DS, ale to je snad ještě větší sebranka a navíc mi svým vystupováním silně připomíná jisté organizace v Německu na konci třicátých let. Tahle událost mě tedy přesvědčila o tom, že nemůžu opět volit jinou stranu, než pravici. Je to ostuda!!! 

Rybářka

Janička mi minulý víkend poslala textovku, ve které se mě ptala, jestli bych pro ni neměl taky nějaký prut, že by se mnou chodila na ryby:) To mi samozřejmě udělalo radost a tak jsem jí jeden hned navázal:) A dneska se jí podařilo ulovit její první plotičku na rybníčku!

Snad jí to bude bavit:) Učí se teď různé techniky nahazování a zatím se u toho ani nevzteká:)

První jarní den mezi včelami

Dneska jsem se s Mírou byli podívat, jak přezimovaly včely:) Bylo štěstí, že na první jarní den se udělalo tak krásné počasí a včely začaly vylétávat, takže jsme je nijak moc nerušili. V téhle době se totiž musí "vyprášit" a nanosit do úlu vodu. Zásoby mají většinou ještě ze zimy a teď zatím kvetou jen vrby a olše. Já jsem dnes ráno dodělal rámky do svých nových úlů, které přijdou na rybníček a už se teším, až tu při chytání ryb budu nové včely pozorovat při práci:)

Ty bílé plochy na plástech jsou zavíčkované zásoby medu

Včely rozebírají medocukrové těsto, které se jim teď ze začátku roku dává, aby se včely začaly pracovat. Říká se tomu "podněcování"

Včely vyzimovaly v pěkné síle

Dodávání medocukrového těsta

Malá ukázka práce s dýmákem (kouř včely nutí zalézat mezi rámky, takže se pak s úlem lépe manipuluje a včely tolik nepřekážejí)

Kontrola plodiště... v téhle chvíli se nejčastěji otevíraji úly z toho důvodu, že se včelař musí podívat, jestli už je někde na rámcích vystavěný plod. Kdyby nebyl, mohlo by to znamenat, že včely přišly o matku a musela by se jim přidat nová, protože by jinak včelstvo bylo odsouzené k zániku. V lepším případě by si toho ale včelař všiml a také by mohl toto včelstvo přidat k jinému slabšímu, čímž by vzniklo jedno včelstvo silné.

Ve Veliké Vsi je o víkendu tak krásný klid... Míra má navíc výhled k rybníčku, takže je to úplná pohádka:)

Postav dům, zasaď strom...

Zatím jsem nepostavil vlastní dům, jsem jsem zrekonstruoval byt... s tím stromem jsem to už ale stihl:) Dnes jsem se je podívat k Mírovi do Veliké Vsi, protože jsme se domluvili, že bychom se podívali, jak přezimovali včely. Na místě jsem ale zjistil, že je tam i další můj kamarád Jirka, který se rozhodl, že podél cesty mezi Velikou Vsí a Širokými Třebčicemi vysází stromy. Přesně touhle cestou totiž chodila do školy jeho maminka se svými čtrnácti sourozenci. A právě k jejich památce se zde dnes rozhodl zasadit 14 hrušní. Jsem moc rád, že jsem mu mohl pomoci. Možná, že za pár let, možná i desetiletí, se tudy budu procházet a říkat dětem, že jsem tyhle stromy pomáhal sázet:)

Minulý víkend jsme s Jirkou stromy káceli, tenhle zase sázeli:)

To je ale kopáč:)

Křížek podél cesty. Za pár desítek let se tu u něk bude moci člověk posadit ve stínu dvou lip, které byly zasazeny společně s hrušněmi

Zatím to vypadá jen jako stromořadí z kůlů:)

Má odměna za práci... poctivý chalupářský guláš:)

Už aby tu bylo jaro

Ještě před měsícem byl na rybníce led a včera už tam bylo jako na jaře:) škoda, že prognózy na další dny jsou tak mrazivé, protože bych se nejraději pustil do přípravy místa pro úly... jak já se na to jaro těším!

Stav vody na našich tocích

Dnes jsem se byl chvilku projet podél břehů Ohře od Kadaně až po Nechranice, abych zjistil, jak je na tom řeka s výškou hladiny. Tušil jsem, že když je všude tolik vody, tak ani na řece to nebude jiné, ale i tak jsem byl dost překvapený. Na želinském jezu je voda pěkně divoká. Nechranice jsou skoro plné. To zaskočilo mnoho rybářů, kteří si nestihli vytáhnout loďky co nejvýš. Spousta jich tak skončila pod vodní hladinou. Sledoval jsem hladinu a její nárůst i na stránkách Povodí Ohře (zde) a vypadá to, že hladina stoupá zhruba o 2cm za hodinu. Snad už se to brzy zastaví. To už by jinak měli s loďkami problém všichni:)

Jez na Želině

V létě tu té betonové zdi kouká asi 1,5 - 2 m a dnes je skoro pod vodou:)

Potopené molo i s připoutanou loďkou na Nechranicích

To nebude mít majitel radost:)

Potopené loďky na Nechranicích

I to se může stát

V pondělí jsem chvíli stál před chomutovskou nemocnicí a najednou jsem si všiml auta skoro vedle mě. Byla to nová fabie. Na první pohled na ní nebylo nic zvláštního. Až na to, že stála na dvou kanystrech a několika kouscích dřevostřísky:) Nevím, jestli je majitel tak zručný automechanik a rozhodl se pro kompletní výměnu zminí sady kol na letní, nebo mu někdo ukradl všechna čtyři kola. V každém případě to ten člověk provedl dost odporně:)

Po rybnících v okolí

Dnes jsem se rozhodl prozkoumat rybníky v okolí Kadaně, kam bych se mohl občas vypravit na ryby i na kterých jsem kdysi chytal a už jsem tu doiho nebyl. Nejdřív jsme se strejdou zajeli ke kadaňskému vodojemu. Na tenhe rybník jsem chodil skoro celé své dětství. Naučil jsem se tu chytat "na těžko". Ještě dnes si pamatuji, jak jsem sem chodil v létě hned po východu slunce, kdy ještě všude ležel opar a tráva byla mokrá. Dnes je rybník více zarostlý rákosím kolem břehu, ale jinak je to pořd stejné místo. Na zkoušku jsem tu nahodil a ryby tu stále jsou. Musím se sem brzy vydat a opět si tu zachytat. Druhým místem dnešního průzkumu byl rybníček nedaleko "Píglhofu" (z německého Piegelhof, jak se vesnice dříve nazývala). Tady jsem byl v dětství nejčastěji a vlastně jsem se tu naučil všechno, co je v rybaření třeba. Krom toho jsem se tu naučil i skákat šipku a pořádně plavat. Dnes je to zarostlá tůňka a vůbec nevím, jestli tam ještě nějaké ryby jsou. Příjezdová cesta už se taky nedá skoro zvládnout ničím jiným, než teréním autem. Třetím a posledním místem se stal rybník, který leží u areálu Keramostu u elektrárny Prunéřov I. Tady jsem nikdy nebyl, ale strejda sem prý před 20-30 lety jezdil na ryby. Přístup je sem opravdu špatný. Chvilku jsme se prodírali keři, potom jsme poskakovali po zaplavené louce a nakonec jsme museli podlézt plot (tedy natažená ocelová lanka), který obíhá rybník. Ten se zřejmě stal majetkem Keramostu a asi se sem už nesmí. Je to škoda, protože je to opravdu pěkný rybníček.

Rybník pod vodojemem ze satelitu

Rybník pod vodojemem

Rybník u "Píglhofu" ze satelitu

Fotka ze začátku loňského léta. Nic se tu ale nezměnilo, jen není na stromech listí:)

Rybník u Keramostu

V rybníce u Keramostu je spousta pahýlů a dřeva pod vodou, ale ryby tu musí být také.

Den na rybách

Dnešní den byl krásný. Od rána svítilo sluníčko a konečně to vypadalo na jaro. Proto jsem už před osmou seděl u rybníčku, krmil ryby a nakonec si i chvilku zachytal. Dnes jsem chytil svého prvního letošního lína a hned ten první měl asi 30cm. Sice jsem jich během dne vylovil asi 10 a k tomu asi 20 plotiček, ale ten první byl prostě nejkrásnější. Snad už se to počasí ustálí. Moc tomu ještě nevěřím, protože v pátek jsem jel pro do Mariánských lázní a někde za Bečovem nad Teplou jsem musel ubrat, protože na silnici ležel sníh. V Mariánských lázních večer předtím silně sněžilo a kolem bylo místy i půl metru sněhu. Taky jsem se dnes rozhodl podívat se na rybníček, kde jsem se jako malý vlastně chytat naučil. Vede k němu jen jedna hodně zarostlá cesta, která je navíc po loňských opravách vysokého vedení rozježděná od techniky a v současné době taky trochu zaplavená vodou. Aspoň jsem měl příležitost vyzkoušet, co moje "rybářské vozítko" umí. Zamkl jsem přední kola, přeřadil na čtyřkolku a vyrazil. Udělalo mi radost. Sice se trochu zašpinilo (z čehož jsem měl pochopitelně jako vyznavač rally ještě větší radost:) ), ale na místo se dostalo bez jediného problému, přestože místy byly vyjeté koleje i půl metru hluboké a kolem tolik bahna, že bych tudy měl velký problém projít i v gumovkách:) Také jsem se zastavil u Bobřáku, který nyní pobírá hodně "horské" vody z tajícího sněhu a na jedné z retenčních nádrží to hodně vřelo. To se pstroužkům musí moc líbit:)

No není to pohoda?:) Jen Vy, teplý čaj, loupáčky, zpěv ptáků...

Línci byli dnes při chuti

Tak to je on. Můj první letošní lín:)

Plotičky se krásně vybarvily

Takhle má vypadat pořádné auto:))

Jedna z nádrží na Bobřáku

Ivan Hlas Trio

Dnes se v klubu Střelnice konal další z koncertů a svou návštěvou nás poctilo Ivan Hlas Trio ve složení Ivan Hlas, Norbi Kovács a Jaroslav "Olin" Nejezchleba. Všechno to jsou opravdu výborní muzikanti a hlavně příjemní lidé, což samozřejmě napomohlo pohodové atmosféře klubu. Mám tuhle generaci muzikantů moc rád. Ivan Hlas, Jaroslav "Olin" Nejezchleba, Vladimír Mišík, Jan Hrubý, Michal Prokop... to všechno je pro mě jedna z nejvydařenějších hudebních generací u nás. Generace, která dělá hudbu s myšlenkou, důkladnou do posledního detailu, plnou půvabných tónů a textů... Dnes jsem poprvé viděl hrát také Norbiho Kovácse, o kterém jsem slyšel zatím jen zvěsti a musím smeknout. Je přímo radost sledovat tu nezastavitelnou rychlost prstů na hmatníku. Chtěl bych jim tímto ještě jednou poděkovat za bezvadný večer!

Galerie a výstavní místa v Kadani

Včera jsem se chvilku bavil s jedním známým. Bavili jsme se o výstavách v Kadani, výstavních prostorách, Maxipsu Fíkovi a podobných věcech. Udělal mi radost tím, že stejně jako já nábřeží odsuzuje ( vpravo najdete nové ankety s otázkami na nábřeží Maxipsa Fíka). To mě nepřekvapilo. Více mě ale zaujala krátká debata o výstavních prostorách města, galeriích atd. Sdílí se mnou také stejný názor. Já si totiž myslím, že Kadaň je na tom s galeriemi a výstavními prostorami opravdu velice špatně. Z hlavní galerie (galerie Josefa Lieslera) je infocentrum a místnost pro veřejný internet, čímž tohle místo ztrácí jako galerie svůj půvab. Navíc tu může vystavovat kdokoli se přihlásí a některé výstavy tak vzbuzují spíš údiv, než obdiv. Chybí tomu jasná pravidla. "Malé a neznámé" umělce bych tu nechal vystavovat jen max. 14 dní, známé pak stejně dlouho jako doposud. Krom toho bych zřejmě zavedl povinný poplatek za výstavu. Nemyslím nějaké desetitisícové částky, ale jasně stanovený jednorázový poplatek, který by galerii pokryl část nákladů na vernisáž a provoz. Shodli jsme se na tom, že galerie ztratila na kráse a nepůsobí nijak zvlášť "výstavně".  Chybí jí atmosféra a klid. Nejvíce lidí se tu sejde na vernisáž a pak o nějaké návštěvnosti pochybuji. 

Poté jsme se v duchu přesunuli na hrad, kde má své místo galerie Karla Havlíčka. Ta je uzavřená a dostanete se sem jen na požádání v galerii na náměstí. To je také docela škoda. Jako nejvhodnější místo pro výstavy jsme tedy shodně určili františkánský klášter. Zdejší prostory jsou půvabné, klidné a působí výtvarně. Problém je ale v tom, že ke klášteru se nevydává tolik návštěvníků. Jaký je Váš názor na výstavní místnosti a galerie v Kadani? 

Přestávka na oběd

Dnešní přestávku na oběd jsem strávil rychlým oběděm a pak jsem jen popadl prut a vyrazil na rybníček, protože už docela pěkně rozmrzl a já jsem byl zvědavý, jestli už i tady berou ryby. Také jsem si potřeboval ověřit, jak dobře tu půjde nahazovat s novou šestimetrovou bologneskou (boloňkou). Foukal docela silný vítr. Asi po deseti minutách lovu a třech náhozech zmizel splávek pod vodou zhruba uprostřed rybníčka a já vytáhl první letošní červenopeřici:) Teď mi díky dobré náladě to odpoledne v práci uteče mnohem rychleji:) 

Takhle vypadal rybník ještě před týdnem:)

Bologneska mi udělala radost. V létě tu bojuji s delšími náhozy obyčejnými pruty, ale teď jsem bez jakékoli námahy nahazoval doprostřed rybníka.

První ryba ulovená letos na splávek (a umělého bílého červa) na rybníce:)

Uvztekaná nedělní procházka

Dnes jsme se byli projít na chvilku kolem řeky a celou dobu jsem byl pořádně naštvaný. Nejprve kvůli tomu, jak se kvůli promenádě Maxipsa Fíka kácí takové množství stromů u řeky. To je až neuvěřitené. Ano, tahle opičárna mě štve už od samého počátku a nikdy pro ni nebudu. Jsem pro letní kino, nové chodníky na místech, kde jsou chodníky špatné. Ale tahle "fíkovina" je na mě moc. Ještě víc mě štvě, že na nic pořádného se snad dotace získat nedají a tak vznikají takovéhle blbosti, které stejně nakonec ocení jen málokdo. To je ale jedno. Karty jsou už rozdané a já se jen modlím, aby nakonec lidem došlo, co ta věc stojí peněz a jak by se daly použít vhodněji. Sice je krásné poslouchat o množství dotačních peněz, ale ty pokaždé pokrývají jen část výstavby a zbytek se musí vzít z peněz města. Druhou kapkou se stalo vandalství. Myslím jím sprejerský kousek na nové informační ceduli kadaňského stupně. Chtěl bych jednou nachytat jednoho z těch primitivních přiblblů se sprejem v ruce. Ani nevíte jakou chuť bych měl k němu přiběhnout a vší silou ho železnou tyčí vzít po hlavě! Hned jak by se dostal z rekonvalescence, tak by povinně nastoupil k technickým službám a nejméně půl roku by nedělal nic jiného, než že by umýval a seškrabával sprejerská dílka po městě. To by snad změnilo jeho názor na ničení všeho co potká.

Daší pomoc dráze

Moji kamarádi, se kterými občas vyrážím na čundr, se zajímají o dráhu a také se starají o dráhu k Doupovu, která už je v dnešní době využívána pro dopravu velmi zřídka. V minulém roce jsme udělali velký kus práce a ten letošní jsme také zvládli myslím pěkný kousek trati uvést do provozuschopného stavu. Stromy tu totiž zasahují do jízdního profilu. V sobotu mě mile překvapili zahrádkáři, kteří popadli své pily a pomohli nám kácet, nosit a uklízet dřevo.

Letos museli pryč všechny velké stromy a keře, které znemožňují výhled vlaku a také zasahují do profilu trati

To je ale silák:)

Strom padl a musí se odtáhnout

Vojta Kiďák Tomáško a Ríša Melichar

Dnes se konal další z koncertů v klubu Střelnice. Zavítal sem loketský písničkář Vojta Kiďák Tomáško se svým kamarádem Ríšou Melicharem. Kiďáka mám rád pro jeho bezprostřednost, pro to, že je věčný čundrák a taky pro to, že je z Lokte:) Písničky jsou pohodové a já se u nich už těšil, až budu tenhle rok spát někde pod širákem...

Věrný aneb vrah zvoní dvakrát

Dnes se na Střelnici hrálo divadlo. Byl jsem docela zvědavý, jak se trojice herců popere s hodinu a půl dlouhým představením, které se odehrává v jedné místnosti a byl jsem opravdu mile překvapen. Hra se mi moc líbila. Škoda jen, že návštěvnost byla tak malá. V sále se sešlo zhruba jen 25-30 lidí:(

Křesadlo

V sobotu proběhl první večer Křesadla na Střelnici, kde jsem byl na chvilku fotit. Jsem ale moc zvědavý, kdo se všechno do této literární soutěže přihlásí a jaké budou soutěžní příspěvky. Prvním večerem se nesla hudba chomutovské kapely STB (Sem Tam Band) a texty básní i povídek porotců.

Páteční povídání o Africe

V pátek jsem měl ve františkáně povídání o listopadové cestě po JAR. Jsem moc rád za tuhle zkušenost a ještě větší radost mám z pozitivních ohlasů. Možná si podobné cestovatelské přednášky získají své pravidelné obecenstvo a budou se konat častěji.