Skoro ve finále

Konec měsíce se blíží. Chybí mi ještě nějaké fotky a začínám být trošku nervózní. Co když nevyjde počasí? Těším se, až to skončí a já budu mít trochu lehčí hlavu a žádný spěch. Nebudu na každém rohu Kadaně přemýšlet, jestli se to dá vyfotit a jestli už to odtamtud někdo nevyfotil:)

Chevrolet HHR

V sobotu jsem se byl projet novým Chevroletem HHR. Konečně se objevil v ČR a zatím je tu jen pár kousků. Už jsem si ho byl prohlédnout u Chevroletu v Chomutově a tak jsem se na první kontakt těšil, protože se mi tohle autíčko velice líbí. HHR je sice nový model, ale Chevrolet se jím snaží napodobit svůj úspěšný model Chevrolet Suburban z roku 1949. Na liniích vozu je to znát. Návrat ke klasice je dobrým nápadem. Ty staré vozy měly osobnost. Každé bylo krásným designerským dílem a líbí se mi víc, než moderní vozy. Vozidlo, kterým jsem se byl projet mělo 2,5 litrový benzínový motor a automatickou převodovku. Automat je v Chevroletu úžasný. Mám s ním zkušenosti ze SuperBu, ale nedá se to srovnat. Řazení u Chevy je plynulejší, téměř neznatelné. Interiér vozu je také povedený. Posez je trochu vyšší, okénka by mohla být větší, ale člověk se tu cítí bezpečně. Doufám, že je časem začnu potkávat na silnici:)

Vysmáté léto 2008

Mám málo času na to, abych sem dal fotky všech kapel, protože si to schovávám na později kvůli časovému presu s fotkami Kadaně. Ořezal jsem tedy jen pár vybraných z Divokého Billa a Evy Farné. Co bych řekl k samotnému Rockfestu? Nepřekvapil mě. Když fotím, tak je to beztak všechno stejné. První tři písničky stojím mezi diváky a jevištěm a cvakám, takže nic jiného nevnímám a pak se snažím uniknout těm davům a být chvíli v klidu. Tahám sebou dva dvoukilové foťáky a na zádech težký batoh, bolí mě za krkem a nemám na poslouchání hudby náladu. Z letošní nabídky jsem si vybral jen Divokého Billa, přestože ani tahle kapela není mým absolutním favoritem. Proto jsem byl hodně rozladěný, když jim po necelé půlhodince hraní nebylo dovoleno ani přidat písničku. To si pak člověk říká, že během dne se tam objevila spousta kapel, které nikdo neposlouchá a hlavně které nekonečný čas stráví laděním a zkouškami a kapela, která přilákala suverénně nejvíc diváků, má na své vystoupení pár minut a pak je z jeviště div ne vyhnána. Stál jsem tam docela zaražený vedle jeviště, pozoroval diváky, kteří naštvaně pokřikovali před ním a pár metrů za mnou stáli naštvaní "Billové" a skládali si věci do auta. Byli hodně naštvaní a já se jim vůbec nadivím... asi cestou domů zvažovali, zda ještě někdy přijedou. Vzal jsem si z nich příklad a uvědomil si, že nechci vyhazovat svačinu, kterou jsem si na celý den koupil do koše u vstupu (já totiž neumím celý den jíst opékané klobásy, langoše a podobná svinstva), dvacetkrát denně rozepínat všechny kapsy batohu, jestli si sebou náhodou nenesu malou láhev s pitím ( nepiju alkohol a mít tak celý den na výběr mezi dvěma nebo třemi různými značkami nealko nápojů také není žádné terno) a muset tak kvůli každému jídlu chodit jinam je také dost namáhavé. Nechám se svým rozhodnutím překvapit příští rok...

Banksy aneb Nejuznávanější sprejer na světě

Určitě už jste nějakou jeho malůvku viděli. Nejvíce ho zřejmě proslavila grafika Mony Lisy se žlutým smajlíkem místo obličeje, kterou se mu povedlo pověsit v Louvru nebo grafika znázorňující dva líbající se britské policisty. Banksy se narodil v Bristolu v roce 1974 a vystudoval uměleckou školu. Není však sprejerem, kterého si asi představíme my. Tedy žádný klučina čmárající nesmyslné nápisy a tagy po zdech všude okolo. Jeho verze grafitti je jakýmsi street artem, kterým se snaží dát najevo svůj odpor ke konzumnímu způsobu života, diskriminaci homosexuálů či politice. Za několik let svého působení se tak dostal do podvědomí veřejnosti, že se jeho grafiky prodávají za statisíce a zdobí nejednu stěnu domů světových celebrit, vydávají se mapy s vyznačením jeho grafik a galerie praskají ve švech, kdykoli se v nich objeví nějaké jeho dílko. Šikovný chlapík.

Růžový vrch

V sobotu jsme se s Janičkou rozhodli navštívit Horu sv. Kateřiny. Sice skoro celý den pršelo, ale nechtěli jsme se tu procházet. Naším cílem byla zdejší rozhledna. Při dešti je totiž sice všude mokro, ale vzduch je krásně čistý a bez oparu, takže je všude pěkně vidět a i barvy jsou kontrastnější. Vystoupali jsme tedy z Jirkova přes Boleboř až do Hory sv. Kateřiny a odtud přímo k rozhledně. Je to pěkná kamenná stavba s dřevěnou špičkou s ochozem. Nevím, jak dlouho je tu ten dřevěný ochoz, protože většina map s rozhlednami tuto rozhlednu vyobrazuje jako bílou věž bez toho proskleného ochozu. Janička musela překonat strach ze schodiště, kterým viděla dolů na patro pod nás a pak také z posledního úzkého a kývavého schodišťátka před samotným ochozem, za což jí skládám poklonu. Okna na rozhledně se nedají otevřít a tak jsem musel fotit přes sklo. Pak už jsme jen koupili turistickou známku a hurá zpátky do údolí. Škoda, že pršelo. Hory mám moc rád a kldině bych se tu procházel po těch nádherných lesních cestách kolem Jedláku.

Pohled na rozhlednu z obce Malý Háj

... a ještě jeden pohled:)

Na parkovišti pod rozhlednou

Dole pod kopcem už je Německo a tohle je Deutschneudorf

Rafinérie RWE a na hranicích

Tak tohle zatím nevím přesně co je.. ale je to nějaký vrcholek směrem ke Kurort Seifen

Zoo Plzeň

Dnes jsem si zajel objednat do Plzně objektivy, které mi snad do konce příštího týdne doputují z Japonska. Už se chystám si je pořídit asi dva roky a konečně se mi povedlo je sehnat za velice dobrou cenu. Zatím co u nás se ceny kvalitních "skleněných" objektivů se stabilizátorem od Canona pohybují kolem 50 tisíc a výše, tak v japonských obchodech se pohybujete v řádu o 15-20 tisíc níž. Poslední dobou si téměř každý fotograf pořizuje svou výbavu v Americe (ta je zásobována právě Japonskem) nebo v nějakém jiném zahraničním státě. Za stejné peníze tak získáte mnohem více vybavení. To by bylo k objektivům a teď zpátky do Plzně. Když už jsme se tam s Janičkou vydali, tak jsme se rozhodli navštívit plzeňskou zoo. Já tu nikdy nebyl a Janička tu byla naposledy jako malé dítě, takže si to tu nepamatovala. Zoo mě opravdu překvapila. Nejen, že nabízí návštěvníkům spoustu zajímavých zvířat, ale zároveň i veškerá zeleň v parku je pojata jako ukázka různých keřů, květin, skalniček i kaktusů, takže když procházíte mezi výběhy, tak se můžete kochat překrásnými skalkami, záhony a zákoutími s rybníčky a potoky. To se tu opravdu povedlo.

Malá zelená ještěrka.. ale nevím jak se jmenuje:)

Tenhle lemur měl jiné oči než ostatní... žádná oranžová barva...

... ale byl zvědavý, stejně jako všichni ostatní:)

Další "ještěrka"

Zvědavě mě pozoruje... škoda, že mezi námi bylo v takovém ošklivém úhlu to zapatlané sklo:(

"Nazdar, lemure! No nazdar, chlape!":)

"Máma sice žere ty svoje červy, ale já si tě, ty ošklivej chlapíku s foťákem, pořád hlídám!"

Kuk:)

Tohohle chlapíka jsem probudil, ale přesto se pokusil o malý úsměv:)

Tučnák si na chvilku odskočil za stromeček:)

Na tyhle krále oblohy jsem se těšil ze všech zvířat nejvíc

To je ale krasavec

No není nádherný?! Seděl jsem od něho asi metr a díval se na něj... mezi námi nic nebylo a on byl docela klidný... kdybych natáhl ruku, tak mě asi ošklivě sekne zobákem:)

Dravci jsou nádherní

Jak pokračuje focení?

Za chvíli bude polovina července a mě už bude zbývat jen 15 dní na dokončení fotek pro knížku o Kadani. Každý víkend dopoledne tedy vyrážím na lov. Počasí se proti mě spiklo a přes víkend se mračí, nebo nejsou vůbec žádné mraky. Ty nejlepší jsou pak přes týden, kdy nemám na focení čas:) Ale tak to bývá vždycky. Dnes mi přijde nový foťák, protože potřebuji ještě jedno tělo na cestu do JARu. Možná tím zrychlím i focení Kadaně, protože nebudu muset pořád dokola měnit obejktivy a zdržovat se... Kdybyste znali nějaký zajímavý pohled na některou z kadaňských památek, tak se klidně nechám inspirovat. Najít pohled, který ještě nikde nebyl vidět je totiž hodně težké:)

Vzpomínka na dětství

Dnes jsem ze zvědavosti sjel z cesty mezi prunéřovskou elektrárnou a Kadaní a vydal se malý kousek po zapomenuté cestě do míst, kde jsem strávil většinu prázdnin ve školním věku. Je tu pod tratí takový malý rybníček. Ona je to spíš zatopená šachta. Z jedné strany ji lemují koleje a z druhé betonový kanál, který je již dnes porostlý trávou. Na jedné straně tu přes vodu vede ocelová trubka, po které jsem se v dětství dostával na druhou stranu tůňky a na druhé ocelová konstrukce a betonová skruž. Bylo zde vždycky hodně hrouzků, kapříků a plotiček. Nevím, jak to tu s rybami vypadá po tolika letech, ale žáby jsem tam dnes našel:) Připadalo mi tu najednou všechno nějaké menší. I ocelová trubka, která byla dřív obrovská a poskytovala dost místa k sezení, je dneska nejméně o půl metru užší a možná bych se po ní už ani neodvážil jít:) Naučil jsem se tu chytat ryby, poznávat kdy berou a co jim nejvíc chutná. Seděl jsem tu v létě v 5 hodin ráno, když všude ležela rosa a sluníčko teprve vylézalo nad obzor, ale i večer, když už jsem po cestě domů neviděl kam šlapu a nesl jsem si svůj proutek nad hlavou ve vysoké trávě... když bylo horko, položil jsem prut do trávy a koupal se tu, pak se vyhříval a zase chytal ryby... to byly časy...

Schillerova rozhledna

V neděli jsme se byli s Janičkou mrknout na Schillerovu rozhlednu v Kryrech, o které mi už hodně lidí říkalo a která mi byla již delší dobu doporučována. Samotná stavba se mi velice líbí. Dlouho jsem neviděl takhle pěknou rozhlednu. Janička má trochu strach z výšek, ale i jí se na rozhledně líbilo, protože je zde docela velká terasa ohraničená cihelnou vysokou zdí. Snad jen dřevěný ochoz o pár metrů níže není lidem se strachem z výšek až tak příjemný, protože skrze prkna a podlaze je vidět dolů. Rozhledna působí z obce pod ní hodně vyvýšeně. Tenhle dojem ale ztratíte u její paty. Samotná rozhledna se totiž sice nachází nad obcí Kryry, ale kopec na kterém stojí, pak volně splývá s polem a pokračuje stále dál a dál. Z jedné strany se tedy díváte do hloubky na Kryry a z druhé strany se asi 15 metrů pod Vámi rozprostírají pole a lesy, žádný zvláštní výhled. Výlet je sem příjemný. Z Kadaně se do Kryr dostanete za necelých 20 minut. Kdo nechce stoupat lesíkem k rozhledně, může se k ní dopravit autem. Je odsud vidět na nedalekou rozhlednu na Tobiášově vrchu, která je, jak jsem již v nedávné minulosti psal, veřejnosti nepřístupná.

Spolubydlící

Mám dva nové spolubydlící. Jsou to čiperní hošíci, kteří po mě zatím zvědavě pokukují, mlčí jako zařezaní a když se k nim přiblížím, tak se snaží splynout s drátovím klece:) Jsou to Alexandři zelení a vzhledem k tomu, že jsou očividně mladí, tak se mnou budou bydlet asi do roku 2023:) Snad si tedy budeme vyhovovat.

Harfy na Horním hradě

Cestou z Varů jsme se zastavili na krátkou prohlídku Horního hradu a shodou náhod se zde právě konal harfový koncert kapely ¡Harpa Vieja!. Tohle velice sympatické uskupení čtyř mladých lidiček tu vlilo do diváků část své energie a musím uznat, že se mi koncert velice líbil. Ještě nikdy jsem neviděl živou hru na harfu a byl jsem tím zážitkem opravdu nadšený. Doufám, že se kapele bude i v budoucnosti dařit a hlavně, že se s nimi ještě někde setkám a budu si moci při jejich hudbě stejně odpočinout, jako dnes na Horním hradě.

Anna Čižinská

Anna Čižinská

Václava Pavlová

Václava Pavlová

Floris van der Meijs

Floris van der Meijs

Jana Šouflová

Jana Šouflová

MFF Karlovy Vary

Dnes jsme s Janičkou na chvilku zajeli do Kalových Varů omrknout, jak to tam vypadá při letošním 43. ročníku Mezinárodního filmového festivalu. Je to tam stejné, jako každý rok. Davy lidí, černé audiny proplétající se mezi těmito davy a ještě větší davy, očekávající před různými hotely příchod svých hereckých idolů. Prostě blázinec:) Prošli jsme se jen od Becherovky k Puppu a zpět a zase odtud utekli... ani jeden z nás, totiž nemusí tolik lidí:)

Nechcete jet do Afriky?

foto: www.poafrice.cz

Již na začátku tohoto roku jsem měl v plánu jet s kamarády do Afriky. Hlavně kvůli focení. Únorová cesta mi ale nevyšla. Před dvěma týdny jsem však dostal druhou šanci a asi na ni kývnu, protože tenhle překrásný kontinent mě velice láká a nejen jako fotografa. O plánované cestě se můžete něco dozvědět zde a kdyby se Vám náhodou zachtělo jet s námi, tak budeme jedině rádi. Důležitá je kapka odvahy, foťák s velkou paměťovou kartou a pár peněz na letenku a vstupy:) Pak už jen dobrý opalovací krém, pár dolarů, užít si dlouhý let do Jihoafrické Republiky a 14 dní v nefalšované divočině. Tak co, jdete do toho?

Filmový klub České televize

Dnes mi ráno dorazil mail od kamaráda Zdendy, který mě informoval o filmovém klubu České televize a jeho programu na léto. Já se sice k televizi dostávám tak 1x týdně, většinou však ještě méně, ale i tak bych se možná na nějaký ten kvalitnější snímek mrknul. Nevím, jaké jste nátury, ale kdybyste měli přeci jen chuť, tak se zkuste třeba mrknout na program filmového klubu a najít si v něm snímek, který by se Vám líbil. Koneckonců, je to jedna z možností, jak si vychutnat příjemný letní večer. Když už jsme u téma film, tak o víkendu nám začíná další ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, kam se samozřejmě jako každý rok zajedu podívat. Sice nejsem zrovna fanouškem "táboření" se spacákem na chodbách Thermalu, takže si promítané filmy asi nechám ujít, ale docela se mi zamlouvá ta atmosféra města během festivalu.

Nosič na kola

foto: Neumax.cz

Zamiloval jsem se do cyklostezek v okolí Božího Daru a chystám se, že je tohle léto pěkně projezdím a prozkoumám. Protože mám ale sedan, tak nemám kam dát kolo, abych ho nemusel rozebírat a zabývat se ochranou čelistí hydraulických brzd, tím, abcyh neušpinil interiér auta apod. Proto už delší dobu zkoumám možnosti přepravy jednoho až dvou kol na svém autě. Střešní nosiče jsem zavrhnul, protože se mi zaprvé nelíbí, originál nosiče na passata jsou docela drahé a hlavně kladou kola při jízdě docela velký odpor vzduchu a já se cítím nesvůj. Z toho důvodu jsem se začal zajímat o nosiče montovatelné na tažné zařízení, které jsem si před nedávnem nechal nainstalovat. Problém je vždycky s výrobcem a kvalitou. Zcela jsem zatratil různé polské značky, které sice nabízejí nosiče za cenu několika málo tisíc, ale už samotná konstrukce nosiče vypadá dost pochybně. Nakonec jsem se rozhodl pro neměckou firmu Atera, jejíž výrobky jsou nyní dobře hodnoceny. Uchvátila mě hlavně možnost odklonu nosiče od vozu a tím zpřístupnění zavazadlového prostoru. To sice umí již většina lepších nosičů, ale nosiče od Atery se při odklonu kol ještě posunou od vozidla a udělají tak prostor mezi vozem a nosičem. Navíc je jejich montáž velice jednoduchá (to můžete posoudit na reklamním videu nosiče). Vyhrál tedy nosič na dvě kola ATERA STRADA 2. Možná také řešíte otázku přepravy kol a snad jsem Vám tak aspoň maličko usnadnil cestu.

Začala sezóna

16. června začala sezóna dravců a s ní se pro mě otevřely vody menadru na Želině. V neděli jsem proto sbalil muškařské nádobíčko, dýcháče a hurá k vodě. Nebyl jsem tu sám. Muškařit se sem vydalo dalších asi pět lidí. Přestože bylo krásně a ryby skákaly místy nad hladinu, tak se jim do mušek moc nechtělo. Dny jsou teď příliš slunečné a ony sbírají až večer, nebo hodně brzy ráno. To mi ale nevadí, spíš než o úlovek mi jde o ten pocit, že tam jsem. Beztak všechny ryby pouštím, ať jsou jakkoli veliké. Prostál jsem v proudu řeky asi 4 hodiny a už mi dlouho nebylo tak příjemně. Tedy až do té doby, než jsem z ní vylezl, sundal polarizační brýle a uviděl své rudé ruce:) Není nad opalování nad vodní hladinou:)

Tak to v dáli jsem já:) Právě jsem se zabrodil v proudu a pokouším štěstí

Pozoruji muškaře o několik desítek metrů pode mnou po proudu

Ještě kousek, ještě... jo, tam to chci hodit:)

Soustředím se a ruka se mi zatím pěkně opaluje na sluníčku:)

Tenhle brouk se mnou chytal ryby na loďce a zvědavě mě pozoroval

Vítání prázdnin

V sobotu se na pesvickém letišti konala akce s názvem "Vítání prázdnin". Minulý ročník jsem také navštívil a tak jsem neodolal ani letos. K vidění zde byly ukázky letecké akrobacie na strojích Zlín, vrtulník Robinson R22 (ten jsem viděl již v pátek kroužit nad výsypkami u šachty, když jsem tady jezdil na kole), proudový letoun L29 Delfín a několik větroňů. Každý divák si mohl zaplatit vyhlídkový let a krom toho byla každá vstupenka slosovatelná. V půl 4 se tedy losovalo o první cenu, kterou byl let vrtulníkem Robinson. Druhou cenou byl akrobatický let a cenou třetí pak desetiminutový vyhlídkový let pro tři osoby. To jsou myslím velice zajímavé ceny vzhledem k tomu, že vstupné na tuhle akci je každý rok dobrovolné. Dobře jsem se pobavil také kousek od letiště na přilehlém poli, kde mají stanoviště letečtí modeláři. Máte tu šanci vidět výborné ukázky ovládání letadel a některé stroje jsou od těch opravdových jen těžko rozeznatelné. Hlavně tam nebyl takový rachot:)

Chtěl jsem si zamluvit vyhlídkový let na některý z příštích víkendů, ale byl tam moc frmol:(

Překrásný nízký přelet L29 Delfína nad letištěm

L29 nad našimi hlavami

"Pěkně se dívej, až vyrosteš, tak taky budeš takhle lítat!":-D

Požírač času

V pátek jsem byl podepsat smlouvu s Městem Kadaň na fotky pro novou knihu o Kadani a v sobotu jsem se sešel s Petrem Hlaváčkem, abychom si prošli místa, která by se v knize měla objevit. Nakonec jsme se domluvili, že mi Petr udělá takovou malou kostru, které se budu držet, abych nic nevynechal. Z té kostry se vyklubaly dvě stránky a protože mi termín končí posledního července, tak mě teď asi nepotkáte jinak, než s batohem na zádech a stativem přes rameno. Články na blogu budou proto možná trochu ridší, ale slibuji, že se budu snažit. Sice si u focení umím odpočinout, ale já nejsem moc odpočívací typ, takže určitě i tak někam vyrazím.

Nad tím mi zůstává rozum stát!

Dneska se mi do ruky dostal "prográmek", který převádí text do jazyka EMO, tedy do nesmyslného slangu, který používá stále se rozrůstající skupina mladých lidí, jejichž "kultůru" nechápu a asi ani nikdy nepochopím. Občas mi připadá, že už se stává normálním, když se někdo oblékne jako vagabund, obarví si vlasy na černo a pokud možno, tak si i obarví rty, nechá si trčet nesmyslnou patku do obličeje a pokusí se minimálně jednou týdně si nějak ublížit. Tomu říkám frajeřinka. Kde tihle skončí?!

Tady je pro ukázku překlad mého úvodního textu do "emojazyka":
DnEsKa sE Mi dO RuKy dOsTaL "pRoGrAaAmEk", kTeRyYy pRzEwAaAdIiI TeXxXtH Do yAzYkA EmO WoE, tEdA Do nEsMySlNeEeHo sLaNgU WoE, kTeRyYy pOuZhIiIwAaA StAaAe sE RoZrUuUsTaYiIiCiIi sKuPiNa mLaDyYyX LiDiIi wOe wOe, YeYiXzH "kUlTuUuRu" NeXaAaPu a aSi aNi nIgDy nEpOxOpIiIm. ^_^ YsEm UpE DaAaRk A IiIwL!!! ObCzAs mI PrZiPaDaAa, ZhE UzH Se sTaAaWaAa nOrMaAaLnIiIm wOe, KdYzH Se nEkDo oBlEeEkNe yAkO WaGaBuNd wOe, ObArWiIi sI WlAsY Na cZeRnO A PoKuD MoZhNo wOe, TaK Si i oBaRwIiI RtY, nExAaA Si tRcZeTh nEsMySlNoU PaTkU Do oBlIcZeYe a pOkUsIiI Se mInImAaAlNe yEdNoU TyYyDnE Si nEyAk uBlIiIzHiTh =D. tOmU RzIiIkAaAm fRaYeRzInKa. =) SeSh hUstEy!!! mEgA WoE! KdE TiHlE SkOnCzIiI?!!! Toe WoDWazZz Woe!!!

A protože jsem celou tou bandičkou bláznů ohromně pobaven a musím uznat, že hůř už asi mladý člověk dopadnout nemůže, tak tady je pro pobavení i pár jejich pravidel:)

Nějaké to počteníčko je také tady.

Konečně klid

Dnes jsem se dočkal a pracovníci jirkovské firmy Glass Papr mi dopoledne prosklili balkón. Už jsem se nemohl dočkat, protože mám před okny topol, který je sice krásný, ale to poletující chmíří je vážně k vzteku. Navíc je tu ted parádní klid, protože prosklení potlačilo většinu hluku z ulice. Zatím se mi to moc líbí, uvidíme, jak to bude vypadat po několika měsícíh, možná letech:)