"Koloběžkování" podél Berounky

Poprvé jsem se na stezku podél Berounky vydal s koloběžkou na zkoušku už někdy v srpnu jednoho horkého a dusného večera. Nechal jsem tehdy auto u dálničního mostu na malém parkovišti a vydal se společně s rojem mušek směrem k Srbsku. Můj stroj je závoďák se vším všudy, tedy hlavně proto, že je osazen vyplétanými koly s keramickými středy a plášti na silničku, protože originál kola, která snesou víc terénu, jsou trvale ustájena v garáži. Pro tuhle kombinaci je poslední asi kilometrový úsek dobrodružstvím a galusky nafoukané na 6 atmosfér tu sice krásně "zvoní" na drobné štěrkové drti, ale každý ten zvuk v mé hlavě vyvolával pocit nadcházející exploze. Naštěstí se tak nestalo a já těch asi 18km absolvoval úplně v pořádku. Nakonec jsem se vydal ještě na krátký průzkum trasy směrem na druhou stranu k Berounu, abych věděl, do čeho půjdu příště.

To příště přišlo v podobně horký den, jakým se prostě nedalo v posledních měsících moc vyhnout a já jsem tak někdy kolem šesté hodiny v podvečer zastavil v nedalekém Nižboru na parkovišti přímo pod zámkem a vydal jsem se ve směru Beroun. Krásné hladké asfaltové pasáže se tu střídají s tím, co by jezdec na silničce přirovnal ke cross country, ale protože už jsme to s "morčetem" absolvovali několikrát bez úhony, nezvolňuji tempo a drandím si to "les neles, štěrk neštěrk" s výhledy na klidnou Berounku. 

Z Berouna pak už pokračuji po známé části stezky až do Sbrska, kde v kempu tankuji jednu točenou limonádu a uháním zpátky. Slunce už zapadá k obzoru s patřičnými efekty, voda se líně mele mezi kameny, rybáři postávají v proudu a občas se ozývá frkání koňů v okolních ohradách... úplná pohodička jako vyšitá z knih Oty Pavla. Tahle trasa má dohromady asi 28km, takže už si trošku zaodrážíte a bude třeba sem tam vystřídat nohy, ale pokud Vám vyjde den, tak si hlava plná výjevů z krajiny kolem romantické Berounky té vzdálenosti ani nevšimne!