ČerF: Gansbaai

Z Cango Caves jsme se nakonec večer dostali do našeho cíle - Ganbaai. Protože jsem rozhodně hledal nějaký apartmán nebo chatku k pronajmutí, tak jsme se do jednoho pronajatého domku nakonec nastěhovali všichni. Ráno jsem se byl konečně projít po pobřeží Indického oceánu a nasbírat si nějaké mušle. Prvním překvapením byla teplota vody. Chtěl jsem si na chvíli stoupnout do vln, ale oceán je tu opravdu velice studený. O tom mě přesvědčili i surfaři v Simon´s Townu, kteří do vody chodili jen v neoprenu. Druhým překvapením byly velryby, které se tu povalovaly na hladině asi 50m od břehu. Byly krásné a čím dál víc jsem se těšil na vyjížďku. K té jsme nastoupili v deset hodit společně s další asi dvacítkou lidí. Naše sestava zabrala místo na vyhlídkové plošině lodi za kapitánským můstkem a vydali jsme se několik kilometrů od břehu. Tady jsme narazili na první velryby. Jsou nádherné, obrovské, klidné... povalují se metr od lodi, které si víceméně nevšímají, stříkají vodu, potápějí se a opět vynořují. Reagují na pískání a různé zvuky, jsou zvědavé. Po chvíli se na hladině asi 400m od nás objevila taková zvláštní skvrna, ve které se tak zvláštně vířila voda. Hejno delfínů. Vydali jsme se za nimi a zastavili jsme uprostřed hejna. Bylo to úžasné. Stovky delfínů tu skákali jeden přes druhého, podplouvali loď a nakonec za námi chvilku pluli. Mezi nimi jsme našli i dva lachtany. Čekal jsem hodně, ale tohle ne:) Nakonec se nám podařilo najít ještě několik velryb. Jedna z nich nás ale upoutala nejvíc. Rozhodla se totiž vyskakovat nad hladinu. Tenhle okamžik si asi budu pamatovat celý život (aspoň v to doufám:)). velryba vyskočí nad hladinu průměrně každých 16 sekund a během těch dokáže své tělo dostat i do 30m výšky. Vůbec si nedokážu představit tu sílu a rychlost, jakou musí tak obrovský a těžký tvor vyvinout, aby se mu to podařilo. Je to nepopsatelné. Člověk jen stojí a zírá, nechce se mu natáčet ani fotit... možná už to nikdy v životě neuvidím... kvůli tomu bych se sem určitě vrátil!