Francois Villon

Minulý týden jsem si v Českých Budějovicích koupil mimo jiné knížečku s básněmi od Villona. Nejsem jeho největším obdivovatelem, ale knížka nebyla velká, tak jsem se rozhodl rozšířit si obzory. Jmenuje se "Odkazy, Jednotlivé básně, Balady v žargonu. Už jsem jí celou jedním dechem přečetl a jsem z ní nadšený. Jedna z básní mě zaujala natolik, že jsem jí četl už snad desetkrát. Občas si totiž připadám jako její autor:)

Francois Villon - Balada o drobnostech

Znám mušku v mléce tonoucí,

znám šat, jak lidi přejinačí,

znám slunný čas i vichřici,

znám jabloň, kde se plody zračí,

znám strom, jejž čerstvá míza smáčí,

znám vše, co stejné, neměnné,

znám cokoli, jen sebe ne.

Znám drahý kabát po límci

znám mnicha, jak se v kápi mračí,

znám pána, jde-li sloužící,

znám mnišku, v závoji když kráčí,

znám podle křiku, kde jsou rváči,

znám labužníky ztřeštěné,

znám sud, neb vína druh mi značí,

znám cokoli, jen sebe ne.

Znám koně, mezka, oslici,

znám těžký náklad co je tlačí,

znám Blažku, Bělu po líci

znám vrhcáb, pro nějž hoří hráči,

znám lživé sny, co vidí spáči,

znám Čechy bludem zmámené,

znám Řím, jenž mocí na blud stačí,

znám cokoli, jen sebe ne.

Znám vše, ač nic bych neznal radši,

znám chlapy mdlé i ruměné,

znám Smrt, jež všechny pod zem vtlačí,

znám cokoli, jen sebe ne.