Z Podkrušnohorského zooparku

Nastal víkend a sním i mé "výletění" s focením po okolí. Protože jsem dlouho přemýšlel, kam bych jel fotit a nechtělo se mi tentokrát někde vysedávat v rákosí a chodit mokrou trávou, rozhodl jsem se pro chomutovský zoopark. Jel jsem tam hned na devátou, kdy se otevírá a snažil jsem se vyhýbat rodinám s dětmi. Kdo chce v klidu fotit zvířata na podobném místě, měl by si pořídit včas povolenku na odstřel dětí. Mé nervy mě opustily u výběhu jelenů, kde jsem trpělivě seděl schovaný až do chvíle, než se za mnou objevil asi pětiletý blonďák, na první pohled rozmazlený chlapec, který se rozhodl, že na žebřík na pozorovatelnu vyleze jen na zádech babičky. Ta ho neunesla a když se onoho transportu ujal dědeček, tak ten "roztomilý malý chlapec", kterého bych v tu chvíli nejraději ubil svým téměř tříkilovým stativem, spustil histerický tříminutový křik, při kterém zaťal pěsti a dupal nohama. Připomělo mi to scénu z minulého focení, kdy jsem tiše pozoroval, jak se ze své dutiny ve stromě chystá vyjít plachý dikobraz, připravoval jsem si už prst na spoušť, když přiběhly dvě blonďaté dívenky, obě vyskočili na plot a s pokřikem "dikobraz" s ním lomcovali takovým způsobem, že dikobraz už další hodinu vylézt nechtěl...Vzdal jsem tedy snahu o focení s tím, že nemám rád lidi. To jsem ale netušil, že za pár minut budu u dravců ještě svědkem demence dalších návštěvníků. Cestu z Globusu si návštěvou zooparku obohatila rodinka Němců. Už podle vzhledu bylo jasné, že ve své domovině nepatřili ke střední... vlastně ani nižší střední třídě... kdybych pak měl hodnotit i jejich inteligenci, potřeboval bych použít i mínusové hodnocení na žebříčku IQ. Ten přiblble vypadající německý pán s náušničkou v uchu si totiž ze školy odnesl informaci, že sup se živí převážně novinami, které se k tomu účelu zdarma poskytují při vstupu do parku. Měl jsem sto chutí se rozeběhnout a vší silou mu praštit hlavou o klec, aby se mu rozsvítilo. Podle profilu mu to už ale někdo udělal a bezvýsledně, takže jsem rezignoval. Nakonec byl zbytek zvířat vyplašený střelbou od Kamencového jezera a následně i "ohleduplným" kroužením vrtulníku, který sice patřil také k té "slávě" na jezeře, ale jeho osazenstvo se rozhodlo prohlédnout si zoopark...mám jen jedny nervy...příště sem jedu jedině v pátek ráno...

Sysel obecný ve výběhu jelena evropského

Jojo...ten už je na focení zvyklý...nejdřív na mě vyplázl jazyk...

A pak se tomu ještě řechtal...

Poslední pohled před úprkem...utekl on i já, protože řev kluka za mnou se nedal poslouchat...

Tenhle medvěd měl stejnou náladu jako já... absolutně smířený s tím, že už ho nemůže nic překvapit, nic neslyší, nic nevidí a jen se válí...

... a jak mu to jde, panečku!

Moje oblíbenkyně - kachnička mandarinská

Další ze zvířat...Drancovač nákupní (drancer globusus)... tento druh je velice rozšířený podél našich západních hranic. Jeho mozková kapacita nedosahuje ani kapacity slepice. Celý život žije v dojmu, že když se dorozumívá svým jazykem, tak mu všichni rozumí a navíc bychom si před ním měli sednou na zadek. Největším poznávacím znakem je jeho zvláštní druh migrace za potravou. Přestože je ve své domovině obklopený kvalitním sortimentem, neváhá urazit stovky kilometrů a obstarávat si potravu na území jiného státu. Demence tohoto druhu je tak vyjímečná, že se na něj přiletěl podívat i u nás vzácný sup. Děkuji pracovníkům zooparku, že mi umožnili vstup do výběhu s tímto tvorem.

Není nic lepšího, než prohlídka zooparku z kabiny vrtulníku

Tohle zvíře jsem objevil při odchodu. Říká si Rostislav Stach a na snímku "loví" kormorány...