ČerF: Co s načatým odpolednem?

Tuhe otázku jsem si pokládal po dnešním obědě. Bylo mi jasné, že musím nejdřív napravit mé dopolední ježdění s autem v trávě a pořádně ho umýt, protože jsem ho měl celé od různých pilů, lístků, stébélek a z celého podvozku mi visela tráva. Pak jsem se rozhodl si cvičně objet Nechranice. Připravil jsem si "silničku" a oblékl se do drezu, když mi došlo, že na tomhle kole nemám nic, kam bych schoval foťák. Musel jsem tedy vyrazit na "horáku" a smířit se s tím, že budu šlapat jako blázen a valit se po asfaltu na širokých a měkých pneumatikách. O to větší radost mi pak ale udělal "závod" s cyklistou, který se za mnou objevil už při výjezdu z Kadaně. Jsem soutěživý typ a proto jsem se rozhodl, že sice jedu na pitomém kole, ale i tak budu makat, aby mě nedohnal. Celou cestu z Kadaně podél Sempry a elektrárny jsem dupal a udržoval si rychlost mezi 33-35 km/h. Asi Vám nemusím říkat, co to dalo práce. Cyklista se držel zhruba 150m za mnou a přibližoval se jen zvolna. Pak jsem jel po první hrázi a rozhodl jsem se zastavit a vyfotit si tu zátočinu s "dokem" pro policejní člun. To už mě samozřejmě cyklista předehnal. To mi práávě udělalo radost. Cyklista za mnou jel na silničním kole a já mu celou cestu až sem (sice za mimořádného vydání všech sil) vzdoroval na "třináctikilovém horalu". Když jsem urazil dalších sto metrů, tak kolem mě projeli Aleš s Janou, kteří jeli z Chomutova z práce. Nelenili, otočili auto a vrátili se za mnou. Koupili si nový člun a jedou ho na Nechranice vyzkoušet, ať jedu s nimi. Tomu jsem nemohl odolat. Jany maminka, která asi hodinu plavala ve vodě, nám řekla, že voda je už teplá a jestli bude ještě týden takhle horko, tak už člověka ani neosvěží. Bral jsem to s rezervou, protože jsem si hned vybavil to mé víkendové chození po jezu na Želině a nesnesitelně studenou vodu. A přesně tak to bylo. Smočením palce u nohy jsem se v tom utvrdil. Koupání narušila drobná přeháňka a od Kadaně se objevili černé mraky a první blesky. Nasedl jsem proto rychle na kolo a upaloval. Ale nestihl...u elektrárny jsem zmokl tak, že jsem přestal pospíchat, pustil se do sušenky a zmírnil tempo...víc zmoknout už jsem stejně nemohl...Za jedno odpoledne jsem se tak koupal i klepal zimou...už mě nahřál ani ten pocit, že jsem ujížděl cyklistovi, ani vědomí, že jsem podle plánu najel 26.05 km:)