Víkendové lovení pokladů

Tenhle víkend jsem si naplánoval tak, abych dodělal konečně pracovnu a tak jsem odsunul rybaření a všechno ostatní (kromě Janičky samozřejmě:)). V pátek jsem proto sedl do auta a uháněl do Prahy, dal si snídani v McDonaldu (škoda, že nebylo okolo otevřené něco jiného, protože "McDonaldův" toust se šunkou a sýrem je vážně humus:)!) a nakonec jsem naplnil mé náhradní vozidlo krabicemi. Musím říct, že to byl boj. Trochu jsem tu tříválcovou Fábii litoval, když jsem ji musel uvnitř skoro celou rozebrat, abych tam všechno narval a zbylo mi místo na sezení a pak mi jí bylo ještě víc líto, když jsem si představil ten maličký motůrek, jak mě s nábytkem táhne domů:) Ale zvládla to. Pracovna byla hotová překvapivě rychle. Kdybych tohle tušil, tak jsem to ty dva měsíce neodkládal a pustil se do toho rovnou... A protože tedy zbylo dost času, tak jsme s Janičkou vyrazili za keškami v okolí. První byla keška na Lestkově, kterou už jsem plánoval nejmˇéně dvakrát navštívit. vydrápali jsme se tou rozbahněnou cestičkou až na zříceninu, kde si chvilku před naším příchodem někdo opékal brambory a buřty. Ani nevíte, jakou jsem na ně měl chuť, když jsem je tam tak viděl povalovat nakousané v hlíně okolo ohniště. Hledání kešky probíhalo standartním způsobem. Přišli jsme na místo podle souřadnic, já si řekl, že tady to musí být a letmo jsem to prohledal. Nic. tak jsem se pustil do zkoumání širokého okolí a skákal jako blázen dvacet minut okolo, než jsem kešku našel právě na tom původním místě. Janička už se ani moc nevzteká, protože se mi to tak stává pořád:). Všude v lese pod Lestkovem roste spousta kytek, vypadá to už vážně na jaro, tak snad to vydrží. Už dlouhou dobu plánuji výšlap na protější Mravenčák a chtěl bych to stihnout, dokud ještě není listí na stromech a je šance přes ně vidět do okolí. Tak se těšte, příští víkend snad spatříte i fotky s údolím ohře z Mravenčáku.

V pátek jsem musel vyzkoušet, co všechno tohle auto snese:)

Jestli někdo víte, jak se jmenuje tahle kytka, tak mi to řekněte, protože my to s Janičkou marně hledáme už dva dny:)

Leskov

Janička - eskymák:)

Druhou víkendovou keškou se stala malá krabička od filmu ukrytá nedaleko Mikulovické lípy. Tenhle památný strom znám ještě z dob dětství, kdy jsem z nedalekého Vernéřova coby dítko chodil do Mikulovic k babičce. Obecně mám z té doby pozoruhodně dobrou pamět na jednotlivá místa, která už dnes neexistují. Mikulovická lípa tu stojí dodnes. Už je sice hodně polámaná, ale snad ještě nějakou dobu vydrží. Na hledání téhle kešky nebylo nic zajímavého. Jen snad fakt, že mapa TopoCzech, kterou mám zbrusu novou v navigaci, mi na tomhle místě ukazuje ubytování v Mikulovicích:) Mikulovická lípa

Keška u lípy

Mezi keškou u lípy a odpolední keškou v Mikulovicích jsem si stihl zajet na želinu a podívat se na ní z protější skály. Možná to bude znít zvláštně, ale tohle místo ve mě probouzí stejné pocity, jako když doma poslouchám pana Horníčka, který vypráví příběhy Oty Pavla o Berounce a rybách...

Já u kešky nedaleko mikulovického kostela

Kostel v Mikulovicích

Mourovi už začíná na hřbitově růst první hřbitovní kvítí:)

Železný křížek vrostlý do větví stromu před hřbitovem

Narcis u potoka v Mikulovicích

Třetí a poslední víkendovou keškou se stala krabička ukrytá na vrchu Hůrka. Tento výrazný kopec se nachází nedaleko Úhošťan nad bývalým Zvoníčkovem a je 619,4 m vysoký. Mezi okolními vrcholy trochu zaniká, ale protože patří k okrajovým partiím okolní vrchoviny, tak nabízí jeden z nejúžasnějších výhledů na Radonicko, Nechranice, ale také severočeské vrcholy jako Bořeň, Milešovku nebo při dobré viditelnosti i Říp. Byl jsem zde poprvé. Pokaždé nechávám stát auto nad Zvoníčkovem a vydávám se spíš na vyšší Dubový vrch (691,1 m), ale dnes už vím, že to je chyba. Když obejdete Hůrku po přilehlé polní cestě a dostanete se na její jihovýchodní stranu, tak se pod Vámi otevře krajina počínající vrchem Kolina a končící až téměř na Teplicku. Rozhodně to tu stojí za příjemnou procházku v jarním počasí.

Keška na hůrce

Hůrka

Nechranická přehrada

Žatec

Barevné Březno a nad ním šedý betonový Chomutov:)

Zabiják... ten mi ale dal zabrat, když jsem uklouzl a chytil se ho jako jediné opory v dosahu:)))