ČerF: Víkend v Českém Švýcarsku II.

Druhý, tedy sobotní den našeho pobytu jsme chtěli strávit objevováním zajímavých míst. Protože sem jezdím častěji, tak jsem chtěl vybrat místa, která jsem ještě nenavštívil. Volba tedy padla na trasu Růžovský vrch - Kamenická stráň - Dolský mlýn a údolím Kamenice zpět do Srbské Kamenice. Růžák je sice zdánlivě hned nad vesnicí, ale pozvolné stoupání mezi poli k jeho úpatí je docela vyčerpávající. Zde se nachází hranice národního parku a k vrcholu se začíná klikatit kamenitá cestička. Na vrcholu pak turistu čeká informační cedule s poštovní schránkou, ve které je ukryta vrcholová kniha. Do ní jsme se také zapsali a knihu vzorně vrátili do schránky. Ten nápad se mi líbí. Na samém vrcholu jsou pak jasné zbytky základů čtvercové rozhledny, která se zde několikrát stavěla a byla bořena větrem a také dřevěný kříž. Výhled je kvůli stromům výrazně omezen, což je škoda. Proto jsem ve vrcholové knize, stejně jako většina předchozích návštěvníků, podpořil stavbu nové rozhledny. Sestup z Růžáku do vesničky Kamenická stráň je snad náročnější, než výstup od Srbské. Kamenická stráň je maličká vesnice na úpatí Růžáku, ve které naleznete spoustu překrasných staveníček a ukázky lidové architektury. Když jsme tudy procházeli, tak odevšad zněl zvuk motorové pily, takže je zde zřejmě sobota věnována přípravě dřeva na další zimní týden. Z kamenické stráně po žluté (někteří jedinci mohou tvrdit, že po zelené, alenenechte se zmást!:)) klesáme k vyhlídce nad Dolským mlýnem. Tahle vyhlídka mě uchvátila! Janička musel nejdřív překonat svůj strach z výšek, ale nakonec se po plošince na jednom z pískovcových "zubů" přeci jen prošla. Odtud je to již jen kousek ke zřícenině Dolského mlýna(první zmínka o něm je z roku 1515). Ten je známý tím, že se zde natáčela Pyšná princezna. Mlýn se nachází v kouzelnm údolí Kamenice mezi Ferdinandovou a Tichou soutězkou. Odsud je to pěšky kousek do Jetřichovic, ale naše cesta vedla po modré zpět do Srbské Kamenice na pozdní oběd. Protože nám do setmění zbývalo ještě trochu času, tak jsme skočili do auta a vydali se na nedaleký Belveder, pokochat se vyhlídkou na Labe a pak ještě rychle do Hřenska a projít si Edmundovu soutězku. Sobotní program byl tedy náročnější, což se také druhý den projevilo. Ale o tom až v zápisu s číslem 3:)