Pořád dále po kanále:)

Odpoledne jsme se s Janičkou vydali na procházku po vodním kanále vedoucím podél Želinského meandru. Nebylo to náhodou. V pátek mi totiž Lukáš při mé návštěve františkánského kláštera ukázal dobové snímky ze stavby vodní elektrárny a především zásobovacího kanálu pro bývalou elektrárnu v dnes již zaniklých Lomazicích (zatopeny vodní nádrží Nechranice). Tato ve své době jistě velice ojedinělá stavební akce zaměstnala obrovské množství lidí a to jak místních, tak i cizinců. Na stavbě totiž pracovali i odsouzení z Itálie. Vlastní stavba si vyžádala mnoho finančních prostředků a město Kadaň, které celou akci platilo se tak velice zadlužilo. Nebýt Hitlera (a to je poprvé, kdy musím opravdu říct něco lichotivého o téhle osobnosti dějin dvacátého století), který nařízením během války dluh zrušil, splácelo by město stavbu možná ještě nyní (což by z jedné strany nebylo tak špatné, protože bychom neměli dostatek prostředků na blbosti kolem přestavby města na obrovskou psí boudu pro Maxipsa Fíka:)). O náročnosti stavby mluví i fakt, že pro stavbu zde byla zřízena i úzkokolejná železnice pro dopravu materiálu a železniční most, který přecházel řeku od nedalekého Hradce. Lomazická elektrárna tedy již nestojí, ale kanál plní svou funkci dál. Svou funkci plní až do čerpací stanice pod areálem Sempry a odtud je voda z něho čerpána do chladících věží elektrárny Tušimice. Kanál jako takový vede ale dál a končí kdesi na břehu Nechranic. Budu se snažit získat více informací a možná i nějaký ten dobový snímeček:)

Kvalita není nejlepší, ale originál na informační ceduli je už opravdu hodně zašlý

Vodní elektrárna

Naučná stezka po tělese kanálu