Vysmáté léto 2008

Mám málo času na to, abych sem dal fotky všech kapel, protože si to schovávám na později kvůli časovému presu s fotkami Kadaně. Ořezal jsem tedy jen pár vybraných z Divokého Billa a Evy Farné. Co bych řekl k samotnému Rockfestu? Nepřekvapil mě. Když fotím, tak je to beztak všechno stejné. První tři písničky stojím mezi diváky a jevištěm a cvakám, takže nic jiného nevnímám a pak se snažím uniknout těm davům a být chvíli v klidu. Tahám sebou dva dvoukilové foťáky a na zádech težký batoh, bolí mě za krkem a nemám na poslouchání hudby náladu. Z letošní nabídky jsem si vybral jen Divokého Billa, přestože ani tahle kapela není mým absolutním favoritem. Proto jsem byl hodně rozladěný, když jim po necelé půlhodince hraní nebylo dovoleno ani přidat písničku. To si pak člověk říká, že během dne se tam objevila spousta kapel, které nikdo neposlouchá a hlavně které nekonečný čas stráví laděním a zkouškami a kapela, která přilákala suverénně nejvíc diváků, má na své vystoupení pár minut a pak je z jeviště div ne vyhnána. Stál jsem tam docela zaražený vedle jeviště, pozoroval diváky, kteří naštvaně pokřikovali před ním a pár metrů za mnou stáli naštvaní "Billové" a skládali si věci do auta. Byli hodně naštvaní a já se jim vůbec nadivím... asi cestou domů zvažovali, zda ještě někdy přijedou. Vzal jsem si z nich příklad a uvědomil si, že nechci vyhazovat svačinu, kterou jsem si na celý den koupil do koše u vstupu (já totiž neumím celý den jíst opékané klobásy, langoše a podobná svinstva), dvacetkrát denně rozepínat všechny kapsy batohu, jestli si sebou náhodou nenesu malou láhev s pitím ( nepiju alkohol a mít tak celý den na výběr mezi dvěma nebo třemi různými značkami nealko nápojů také není žádné terno) a muset tak kvůli každému jídlu chodit jinam je také dost namáhavé. Nechám se svým rozhodnutím překvapit příští rok...