Na houbách

Nemám rád houby, ale šíleně rád je hledám. Když jsem se dnes ráno probudil a zjistil jsem, že nemám žádný pevný plán, tak jsem se rozhodl se na ně vydat. Jako cíl cesty jsem zvolil lesy v okolí vodní nádrže Přísečnice a nakonec ještě o trochu níže položené Podmilesy. Kdo to tu nezná, tak jsou to lesy podél cesty nad Hradištěm, těsně pod větrnými elektrárnami. Hub je letos prý hodně, ale také je asi hodně houbařů, protože jsem všude našel vychozené cestičky, okrájené houby a rozkopané prašivky od neukázněných houbařů. Nejedlých hub jsem našel tolik, že by se mi nevešly ani do kufu auta. Nakonec jsem nasbíral asi dvacet kousků hříbků, kozáků a podborováků. Jak jsem již na začátku psal, o houby mi ale vůbec nejde. Stokrát cennější je pro mě procházka po zdejších lesích. V trávě na okraji lesa jsem našel asi pět malých drozdů, kteří se ještě nejistě schovávají v okolí hnízda a posedávají v trávě. Na mokrých částech lesa poskakovaly žáby. Vítr mírně foukal a roznášel po lese vůni jehličí a hub... to Vám byla krása... a zítra do prachu rekonstruované elektrárny:(

Tyhle bych sbíral rád, ty se mi líbí víc... pak mám rád ty červené s bílými tečkami:)

Malý drozd... na různých místech jsem jich zde objevil několik

Co to asi je?:)

Při tomhle pohledu jsem si celý zadýchaný vzpoměl na větičku z filmu Na samotě u lesa - "Jen pěkně dýchej, ať se ti roztáhne hrudní košíček."

Jedniná květina uprostřed hustého a zarostlého lesa

Starý posed