Zpět k potoku

Úterní odpoledne mě zavedlo opět k Prunéřovskému potoku. Nešlo mi do hlavy to množství brhlíků. Tentokrát jsem se tmavě oblékl, vzal sebou i stativ a už od auta jsem šel téměř po špičkách. Neušel jsem ani 20 metrů a našel jsem budku v koruně stromu. Byla už postarší, takže se zde někdo v dřívější době ptactvu věnoval, ale asi přestal. Tomu nasvědčuje i budka ze včerejších fotografií, která ležela na zemi nedaleko dnešního místa pozorování. Měl jsem štěstí. Budka patřila opravdu brhlíkům. Schválně mluvím v množném čísle, protože se jich v nošení všelijakých větviček a jehličí střídalo několik. Občas se stalo, že jeden právě z budky vylezl a druhý už přistál na její stříšce a vyčkával. Bylo to opravdu zajímavé. Litoval jsem jen toho, že nemám lepší techniku k focení. 300mm ohnisko není zrovna nejideálnější.

Nesmím také zapomenout na mé dnešní rozčílení. K tomu došlo následovně. Sedím a nastavuji foťák a najednou se za mnou ozve randál. Říkám si, že jede asi nějaký motorkář po silnici na druhé straně potoka, kde je silnice do Volyně. V tom se za mými zády a hlavně na mé straně potoka, tedy v lese, objevila čtveřice motorkářů na čtyřkolkách. Jestli motorkáře na kroskách v přírodě nesnáším, tak je to ještě skoro druh lásky proti tomu, co cítím k lidem na čtyřkolkách. Zničí toho čtyřikrát víc. Ani mě tedy nepřekvapilo, že po projetí kolem mě sjeli se svými stroji do vyrovnávací nádrže a zde řádili uprostřed řečiště. Chápu...v zapařené helmě se asi po čase začne vytrácet potřebná mozková hmota...tihle bezmozci už tedy v tom případě jezdí hodně dlouho...nejen že ničí les, ale když začínají ničit i potoky a řečiště, nedá se už ani mluvit o inteligenci...