Zpráva z focení
Dnes jsem opravdu ráno vyrazil na Vinařský rybník a chystal se na focení ptactva. To se moc nepodařilo, ale i tak mám z dnešního focení radost. Co mě ale opravdu překvapilo, bylo drzé chování zajíců. Když jsem zaparkoval auto a otevřel si zadní dveře, abych vyměnil objektiv a zbytečnosti nechal na zadní sedačce, objevil se asi dva metry od mého auta zajíc a díval se na mě skrz okénko. Zprvu jsem nevěděl, jestli se mi to nezdá. Položil jsem tedy tělo foťáku na sedačku, sáhl do kapsy pro kompakt a vyšel jsem zpoza auta. Zajíc si tam klidně seděl, díval se na mě a pak v klidu odkráčel. Říkal jsem si, že jsem tam dneska možná jen "pro srandu králikům", protože jsem vyjel docela pozdě, ale že to bude až takhle doslovné, to jsem nečekal. Asi hodinu jsem strávil sezením v rákosí. Je to krásné místo. Všude kolem Vás zpívají ptáci, křičí žáby a neustále to kolem Vás šustí a rachotí. Bohužel, skrze husté rákosí se moc snímků udělat nedá. Proto jsem se vydal na obhlídku okolí. Sledoval jsem vyvěšené budky až k nejbližšímu poli. Zde, u budky č. 89, jsem si sedl do pole, které bylo asi 30 cm vysoké a vyčkával jsem. Po chvíli jsem se dočkal. Budka s číslem osmdesát devět patří sýkorkám. Udělal jsem pár snímků a slyším za sebou jakoby chození v poli. Myslel jsem si, že je to možná myslivec. Otočím se a asi metr a půl ode mně sedí v trávě další zajíc a klidně něco přežvykuje. Drzost zdejších zajíců opravdu nezná meze. Blížilo se k polednímu a já se rozhodl jet na oběd. Cestou zpátky mě na rybníce čekalo milé překvapení. Slétly se sem čejky. Přesněji řečeno čejky chocholaté. Vydávají takové zvláštní "kní", dvakrát po sobě. Bohužel byly daleko od jakéhokoli místa na focení. U auta už na mě čekala jen vážka a pak hurá domů...
Nejdrzejší zvíře v celém okolí...
Takových potvůrek je kolem rákosí spousta
Zatím bohužel nevím, kdoje ten malý křikloun... (strnad rákosní?)
Takhle jsme se se sýkorkou vzájemně pozorovali...
A tenhle klučina také něco pozoroval, ale o pole dál...
čejka chocholatá
a ještě jednou v letu
Můj poslední dnešní úlovek
no není to krása?!
posted by František Červený at 3:17 odp.
6 Comments:
Jako lingvistku-začátečnici mne zaujala následující spojení:
"dnes jsem OPRAVDU ráno vyrazil..."
"co mě ale opravdu překvapilo..."
Budu si muset zjistit, jak se tento srandovní jev nazývá :-)
A jen tak, protože jsem starý šťoura, věta
"..., jsem si sedl do pole, které bylo asi 30 cm vysoké ..."
patrně trochu pozbývá smyslu. Nebylo tak vysoké to obilí, které rostlo na poli? :-)
Ty se asi hodně nudíš:)...OPRAVDU to neřeším:))
Nenudím, napopak nestíhám (jako obykle), ale něco tak nesmyslného musí praštit do očí. S prominutím, OPRAVDU hodně praštit. Navíc v záhlaví svého blogu prezentuješ názor, že jeho obsahem je samá kultura, tak prosím, buďme kulturní a ne čeští zhovadilci :-)
Myslím, že si toho nevšimne ten, kdo to účelně nebude hledat. V tom případě je to mezi Vámi slečno a Čerfem.
Pokud ti Terezko vadí jakákoli úprava, názory či jen mé vyjadřování - nikdo tě nenutí je číst. Souhlasím s Petrem V., že jde asi spíš o hledání a účel. Tím menší pozornost tomu tedy věnuji. Nejsem spisovatel ani zde nehodlám vést polemiky o správné gramatice či vyjadřování. Možná jsou některá má spojení krkolomná, nicméně ne nepochopitelná či nerozluštitelná. Otázkou tedy zbývá, zda chceš číst či zkoumat text a hrát si na učitelku.
Chci tím říct, že slovní spojení "pole bylo vysoké" je běžně užívaný hovorový termín a je možná po logické stránce chybný, nicméně jen mizivé procento lidí si ho uprostřed věty vyloží jako "vyvýšené pole", tedy kus země, namísto udání výšky porostu na něm. My - lidé nezabývající se vzhledem, ale obsahem věty - si toho vůbec nevšimneme a hlavně OPRAVDU to neřešíme...a jak by řekl Jára C. - "Hrozně mě to mrzí!":-))))
Okomentovat
<< Home