České Švýcarsko III. - Třetí den

Informační cedule před "Trpasličí skálou" u Rynartic
Začátek Trpasličí skály
První trpaslík

... a další...

... a ještě jeden

Divoká soutěska

Poslední část Tiché soutěsky

Hráz na Divoké soutěsce s přepadem pro ryby

Pramice v přístavišti Divoké soutěsky

Třetí den se nad Českým Švýcarskem objevily mraky a obloha přestala propouštět sluneční paprsky. Sem tam spadla nějaká ta kapka a nám se nechtělo chodit delší trasy, kde bychom mohli pěkně promoknout. Navíc jsem neměl v úmyslu podrobit nový foťák takové zkoušce, jakou je focení v intenzivním dešti. Zatím je vzpomínka na jeho nákupní cenu moc čerstvá a tak by podobné zacházení bolelo svým způsobem i mě. Proto jsme se rozhodli volit kratší trasy a přesouvat se mezi jednotlivými body autem. Prvním cílem se stala vesnička Rynartice. V její blízkosti se totiž nachází tzv. "Trpasličí skála". Jedná se o dílo zdejšího kronikáře Ernesta Vatera a jeho syna z 19. století. Tato dvojice se rozhodla vytesat do skalních útvarů reliéfy trpaslíků. Během stoupání po kamených schodech mezi skalními bloky tak můžete pozorovat různě barevné postavičky těchto bájných stvoření. Odtud jsme se pustili po silnici směrem zpátky na Hřensko a rozhodli se navštívit druhou část soutěsek, tentokrát však z druhé strany, tedy z místa, kde převoznické pramice končí svou plavbu a člověk musí soutěskou pokračovat opět po svých. V těch místech pokračuje Tichá (Edmundova) soutěska a zhruba po jednom kilometru chůze se mění v soutěsku Divokou. Stává se tak v místě, kde cestu podél kamenice kříží můstek se stezkou do Mezné. Divoká soutěska je tím samým místem jako pod můstkem, jen změnila jméno. O nějaké výraznější divokosti oproti soutěsce předchozí nemůže být ani řeč. Nepochopil jsem, proč tedy nese jiný název a ani se mi to ještě nepodařilo nikde zjistit. Trasa podél divoké soutěsky končí opět hrází a přístavištěm pro pramice, které stejně jako zhruba dva kilometry vzdálené loďky, převáží jen v sezóně. Pramice zde tedy smutně stojí přivázána ke břehu a vzdoruje přítoku Kamenice, která se aspoň v tomto místě s hrází a přepadem pro ryby, tváří jako divoká. To byl náš celý výlet pro tento den a vlastně i po celý zbytek putování Českým Švýcarskem. Počasí se rapidně zhoršilo a tak nemělo cenu v dešti bloumat okolím. Nezbývá než se s tímto krásným krajem na nějakou dobu zase rozloučit a vrátit se sem na jaře, až to tu celé pokvete a počasí se trošku ustálí.