Od Canonu ke Canonu

Můj první digitální foťák...

...a můj zatím poslední.

Kdyz jsem se před více než pěti letech zapojil do pracovního procesu, začal jsem se více věnovat focení. Do té doby jsem se učil ovládat všechna ta hýblátka a kolečka a snažil se pochopit základní fotografická pravidla na starém Zenitu, který mi daroval můj dědeček, nadšený fotoamatér. Protože jsem zjistil, že to je ten pravý koníček pro mě, naškudlil jsem 15 tisíc a pořídil si svůj první digitální foťák. V té době to byla velmi slušná mašinka. Tím strojem byl Canon PowerShot A30. Měl 1,3Mpix rozlišení a patřil k těm lepším ve své době. Nakonec výrobci přišli na to, že tak málo megapixelů na pěknou fotku na papíře nestačí a začali přidávat. Tím vyšel z módy i můj Canon a tak jsem ho prodal a vrátil se k Zenitu a k Minolte Dynax 505si. Plynula doba a já si v minulém roce pořídil opět digitální foťák. Tentokrát proto, že pro změnu vyšla z módy ta Minolta:). Koupil jsem si tedy nejprve Panasonic DMC-FZ30 a pár měsíců na to Panasonic DMC-FZ50...pěkné přístroje, ale když držíte foťák v ruce každý den, zasteskne se vám po tom krásném zvuku zrcátka, absolutním manuálu a příjemném vzhledu klasické zrcadlovky. Tak jsem se vrátil ke Canonu. Koupil jsem si Canon EOS 400D. Má 8x víc megapixelů než ten můj první (vlastně i foťák v mém mobilu má skoro dvakrát víc než ten první Canon). A tak jsem zpátky. Vrátil jsem se k ověřené kvalitě a už u ní asi zůstanu. Možná je to znamení, že jsem nikdy neměl odcházet...