Dobytí Kokrháče

Letecký snímek situace kolem Kokrháče
Nádrž na toku Prunéřovského potoka

Už od začátku je výstup náročnější...

A svůj charakter neztrácí ani kousek od cíle...

...ale ten výhled za to stojí

Hasištejn na protějším kopci

Dnes jsem měl v plánu nějakou příjemnou procházku, protože jsem včera najezdil spoustu kilometrů na kole a dnes ráno jsem byl jako vždy na squashi. Vyrazil jsem tedy směrem k Úhošti, když mě napadlo dobýt jeden z nejvyšších skalnatých vrcholů v okolí Hasištejna - Kokrháč. Když stojíte na nádvoří Hasištejna a díváte se směrem ke hřebenům Krušných hor, vidíte Kokrháč přímo naproti sobě na nejbližším kopci. Vypadá majestátně a nedobytně. Je to takový velký skalní zub. Jak se ale říká - pes, který štěká, nekouše. Kokrháč se řadí mezi přírodní památky. Zabírá 9,3 ha a byl vyhlášen v roce 1990. Patří mezi významné geologické prvky střední části Krušných hor. A jak se k němu dostat? Můžete se vypravit pěšky silnicí od prunéřovského koupaliště, nebo dojet skoro až pod samotný Kokrháč autem. Já neměl tolik času, tak jsem zvolil variantu druhou. Silnice vede stále proti proudu Prunéřovského potoka. Po zhruba dvou kilometrech jízdy (nebo chůze) se před Vámi objeví kamenná nádrž na zachytávání velké vody, kterou Prunéřovský potok každým rokem "pozlobí" samotnou obec Prunéřov a místní koupaliště. Tento rok skoro žádný sníh nebyl a tak asi zlobit nebude. U této nádrže jsem nechal stát auto, zabalil foťák do batohu, přehodil si přes rameno monopod a přešel po hrázi na protější svah. V tuhle chvíli nemáte ponětí, kde se samotný Kokrháč vůbec nachází, ale nemůžete nic zkazit. Stačí se vydat po pěšince směrem vpravo a zhruba po padesáti metrech dorazíte k okhništi s lavičkou. Tady končí cesta. Teď už musíte začít stoupat směrem za Vaší levou rukou. Výstup je to docela náročný. Po krátké chvilce míjíte špičky stromů o jejichž kořeny jste se ještě před chvilkou opírali. Pak dorazíte k první skalní plošině. To ještě ale nemáte vyhráno, přestože ten pocit z výhledu tomu nasvědčuje. Jste zhruba v jedné třetině výstupu a to nejhorší vás teprve čeká. Stoupák Vám kromě větví, kamínků a mechu od tohoto místa připraví ještě dokonalou napodobeninu kamenolomu a vy musíte nahoru skoro skákat jako kamzíci. Ten výhled za to ale stojí. Když se Vám podaří se dostat až k onomu slavnému skalnímu zubu, bude Vám jistě chvilku trvat, než popadnete dech. Nesmíte také trpět přílišnou závratí, protože při pohledu dolů zjistíte, že jste na zhruba 150 m délky zdolali téměř 200 m převýšení. Prunéřovský potok už neslyšíte a silnice dole pod Vámi má sotva půl centimetru. A teď nastává to nejhorší. Se skvělým pocitem z opravdu báječného výhledu se vydáváte na cestu dolů. A to je teprve zápřah. Kameny, které Vám směrem nahoru sloužili jako schůdky se pod Vámi kutálejí dolů a chvílemi přemýšlíte, čeho se v rychlosti chytit. Mě samotnému se podařilo asi dvakrát parádně uklouznout. Po všech výstupech, které jsem kdy absolvoval, je tenhle jedinečný...zpotíte se cestou nahoru i dolů:)