To by kluci koukali!

Dnes jsem podnikl pracovně zajímavý experiment. Mám zvláštní pocit stísněnosti v průmyslových provozech, technických zařízeních a podobně, protože jsem se několikrát přistihl při myšlence, že někam vlezu a ono se to spustí. Trpím tím odjakživa a občas jsem byl kvůli tomu terčem výsměchu. Pamatuji si, jak jsme se chodili s klukama koupat na Želinu a všichni skákali k těm stavidlům k vodnímu kanálu šipky, protože tam je velká hloubka a já se bál už jenom toho pohledu na česla pod vodou. Tak jsem se koupal sám pod jezem. Dneska jsem se ale na prunéřovské elektrárně odhodlal a kvůli pořízení snímků v průběhu oprav jsem se vsoukal malým otvorem do jednoho z kotlů. Kdo nikdy nebyl uvnitř, nebo něco podobného neviděl, tomu to budu asi těžko popisovat. Stál jsem v jednom z asi 16ti výklenků, za mnou trysky plynových hořáků a přede mnou obrovská jáma a tma. Nebyl to moc pěkný pocit, to mi věřte. Také jsem tam vydržel asi jen 15 minut a pak jsem zase rychle vylezl ven. Chtěl jsem napsat "na čerstvý vzduch", ale to bych lhal. Při rekonstrukci kotle se zvedá veškerý usazený uhelný prach a víří kolem dokola tak, že ho za chvilku máte plné oči. Pak už jsem si udělal jen krátkou exkurzi do tubusu sušícího potrubí a rychle pryč. To by koukali kluci od Želiny...Na konec bych chtěl ještě poděkovat našim, že mě donutili se pořádně učit a tak jsem tam dneska mohl být jen jako fotograf a nemusel jsem stát celý den v monterkách uvnitř kotle a zdít:)...