Podvečerní pohoda

Včera jsem se cestou z práce zastavil na odstavné ploše vedle silnice a vydal jsem se přes ni k poslední ceduli naučné stezky vedoucí Želinským meandrem. Právě v těchto místech tvoří řeka třetí a poslední zákrutu v krajině, než se rozšíří a splyne s Nechranickou přehradou. My rybáři tomuto místu říkáme "pod čerpačkou", protože se kousek odsud nachází objekt čerpací stanice zásobující elektrárnu. Ráno, když jsem tudy projížděl, tak stála těsně za zatáčkou uprostřed řeky rybářská pramička. Svítilo sluníčko a bylo krásně. Říkal jsem si, jak si to vyfotím, ale přestože jsem tudy jel za celý den nejméně pětkrát, ani jednou jsem neměl tolik času zastavit. Podařilo se mi to až večer a světe div se - rybář tam stále seděl. Musím uznat, že to je pořádný výkon. Zřejmě si během dne dal pauzu, ale nemohl se od řeky odpoutat. Nedivím se mu. Večer svítilo příjemné západní slunce, větřík jen zvolna čechral hladinu a hejna mušek nad vodou slibovala dobrý úlovek, nebo při nejmenším slušnou podívanou na vynořující se hlavy ryb. Tyhle chvíle mi připomínají scény z filmů podle Oty Pavla...ten klid a mír, Vladimíra Menšíka v nepřekonatelné pohodě, řeku a slunce. Seděl bych tam až do rána, kdyby to šlo...

Za meandrem tvoří řeka další zákrutu

Ty dvě tečky jsem pozoroval celý den, kdykoli jsem tudy projížděl...

...tam muselo být krásně!