S Červeným po červené

O víkendu nám zase vyšlo sluníčko a kdo mě zná ten ví, že jakmile se něco takového stane, tak mě doma nic neudrží. Dneska jsem se hned po obědě vypravil na místo, kam se chystám už několik týdnů a stále jsem váhal kvůli počasí. Na zříceninu hradu Lestkov (nebo tady) a hlavně na kopec za Lestkovem - Černý vrch. To vše kvůli výhledu, který se v tomhle jasném počasí z Černého vrchu nabízí.

Nejprve jsem se vypravil k Lestkovu (545 m.n.m.). Červená stezka, vedoucí podél oplocení posledního stavení, je v těchto měsících, kdy je pokryta zhruba dvaceti centimetry sněhu, špatně dostupná, ale když se chce, všechno jde. Zřícenina Lestkova pochází z první poloviny 14. století. Hrad byl opuštěn někdy ke konci století šestnáctého, ale jeho umístění na vrcholu kopce s ohromným převýšením a mimo hlavní trasu ho zachránilo od poničením davy turistů. Zřejmě proto jsou ještě dnes jasně patrné například části kleneb nad okny.

Co mě ale lákalo více, byl Černý vrch (678 m.n.m.). Šel jsem na něj poprvé a vedly mě k tomu hned dvě věci. Viděl jsem několik fotografií pořízených z jeho vrcholu a také mě zajímal pohled na Lestkov pod ním. Těch více než sto metrů převýšení (na zhruba pětseti metrech vzdálenosti vzdušnou čarou mezi jednotlivými vrcholy) je opravdu znát. Také sněhu podstatně přibylo a tak jsem se několik desítek metrů pod vrcholem při chůzi nejen opíral o ruce, aniž bych se kvůli tomu musel nějak naklánět k zemi, ale také jsem se skoro až po kolena v tomto sněhu brodil. Když jsem však dospěl ke svému cíli (značně zadýchaný a téměř dusící se), bylo mi jasné, že jsem nemohl udělat lépe. Výhled byl opravdu fantastický.

Těším se na jaro, až mi nebude cestou k oběma vrcholům padat sníh do bot. Kdo na Černém vrchu ještě nebyl a chce si prohlédnout nejen panorama údolí Ohře, ale také výhled na Doupovské hory na druhé straně, ten ať na jaře neváhá a vyrazí. Nebo se můžeme domluvit a vyrazit společně. Budu se těšit.