sobota 17. ledna 2009

Dochází nám to?

Už několik dní nad tím přemýšlím a stále neznám odpověď. Před třemi dny zemřel architekt Jan Kaplický. Mám takový strach, že ho spousta lidí vnímá jen jako bouřlivého zastánce vlastních návrhů, emigranta, člověka, který se vrátil do Čech prosadit vlastní nápady za jakoukoli cenu. Ano, jeho Blob je rozhodně odvážným projektem, který většinu národa rozděluje na dva tábory. Sám jsem si jí (ano JÍ, protože Blob je vlastně hrudka, kaňka nebo skvrna) mnohokrát prohlížel na fotografiích i studiích a také se mi zdá příliš odvážná, moderní, provokující, ale není to její záměr? Nechtěl tím Jan Kaplický dát hlavnímu městu něco, co by zvedlo jeho prestiž ve vodách světové architektury? V roce 2002 vyšla Janu Kaplickému kniha s názvem "Album". Četl jsem jí a od té doby Jana Kaplického uznávám především jako člověka s duší, srdcem a hlavně jako opravdového objevitele. Byl fascinován možnostmi ztvárnění volného prostoru. Ve svých návrzích se v mnohém vracel k přírodě, hledal nejlepší a nejjednodušší řešení, zkoumal vše do nejmenších detailů. V mnohém byl snad spíš filozofem, než architektem. Jenže já mám pořád strach, že nám to nedochází. Před třemi dny zemřel architekt Jan Kaplický a nebyl to jen čerstvý otec, držitel Stirlingovi ceny (to je mimochodem jedna z nejvýznamnějších cen udělovaná Královským institutem britských architektů - RIBA) a zakladatel společnosti Future Systems. Troufám si říct, že zemřela také jedna z nejvýznamnějších osobností architektury u nás a hlavně jeden z velice uznávaných architektů světových. V dubnu 2007 napsala Internetional Union of Architects, že Jan Kaplický vyhrál návrh na novou národní knihovnu v Praze a ta je tak první stavbou tohoto muže ve městě, kde se narodil. Ve světě na něj byli více hrdí, než u nás. Na Letné sice jeho Blob stát asi nebude (snad tedy dojde aspoň na tu úžasnou koncertní halu v Českých Budějovicích), ale myslím si, že i za dvacet, padesát nebo sto let, bude jméno Jan Kaplický stále uváděno na prvních místech světové architektury.

2 Comments:

Blogger J-Lo said...

Myslím si, že máš pravdu, ale taky je pravda, že kdyby toho pražského blobu nebylo, tak si jeho smrti všimne právě a jen odborná veřejnost, tedy architekti a lidé, co se o architekturu hlouběji zajímají. Málokdo zná naše přední sochaře, malíře a když, tak v souvislosti s nějakým skandálem nebo jinou medializací (viz Opočenský, Černý, Knížák). Takže ano, umřel výjimečný architekt, určitě i zajímavý člověk - jeho dílo ho přežije, zařadí se mezi klasiky a je to tak dobře. Ale vášně vzbuzené v těchto dnech jsou zbytečné, nejde totiž o národní tragedii, ale o běh života, který má svůj konec. To si snad každý uvědomuje.

neděle, 18 ledna, 2009  
Blogger red82 said...

Ano, není to národní tragédie, ale jen jsem chtěl říct, že si asi málokdo uvědomuje, jak významný architekt to byl. Mrzí mě, že ho lidé asi většinou vnímají jen jako někoho, kdo přišel s novou budovou národní knihovny, protože ve světě stojí několik opravdu výborných kousků z jeho dílny...

neděle, 18 ledna, 2009  

Okomentovat

<< Home