Dochází nám to?

Už několik dní nad tím přemýšlím a stále neznám odpověď. Před třemi dny zemřel architekt Jan Kaplický. Mám takový strach, že ho spousta lidí vnímá jen jako bouřlivého zastánce vlastních návrhů, emigranta, člověka, který se vrátil do Čech prosadit vlastní nápady za jakoukoli cenu. Ano, jeho Blob je rozhodně odvážným projektem, který většinu národa rozděluje na dva tábory. Sám jsem si jí (ano JÍ, protože Blob je vlastně hrudka, kaňka nebo skvrna) mnohokrát prohlížel na fotografiích i studiích a také se mi zdá příliš odvážná, moderní, provokující, ale není to její záměr? Nechtěl tím Jan Kaplický dát hlavnímu městu něco, co by zvedlo jeho prestiž ve vodách světové architektury? V roce 2002 vyšla Janu Kaplickému kniha s názvem "Album". Četl jsem jí a od té doby Jana Kaplického uznávám především jako člověka s duší, srdcem a hlavně jako opravdového objevitele. Byl fascinován možnostmi ztvárnění volného prostoru. Ve svých návrzích se v mnohém vracel k přírodě, hledal nejlepší a nejjednodušší řešení, zkoumal vše do nejmenších detailů. V mnohém byl snad spíš filozofem, než architektem. Jenže já mám pořád strach, že nám to nedochází. Před třemi dny zemřel architekt Jan Kaplický a nebyl to jen čerstvý otec, držitel Stirlingovi ceny (to je mimochodem jedna z nejvýznamnějších cen udělovaná Královským institutem britských architektů - RIBA) a zakladatel společnosti Future Systems. Troufám si říct, že zemřela také jedna z nejvýznamnějších osobností architektury u nás a hlavně jeden z velice uznávaných architektů světových. V dubnu 2007 napsala Internetional Union of Architects, že Jan Kaplický vyhrál návrh na novou národní knihovnu v Praze a ta je tak první stavbou tohoto muže ve městě, kde se narodil. Ve světě na něj byli více hrdí, než u nás. Na Letné sice jeho Blob stát asi nebude (snad tedy dojde aspoň na tu úžasnou koncertní halu v Českých Budějovicích), ale myslím si, že i za dvacet, padesát nebo sto let, bude jméno Jan Kaplický stále uváděno na prvních místech světové architektury.