Šumavské rozhledny - Pancíř

Venkovní, údajně stále pozdněletní, počasí výletům právě nepřeje, a tak je příležitost se vrátit k několika místům, které jsme objevili během dovolená na Šumavě. Většina z nich byla skutečně nezapomenutelná, zejména díky tropickým teplotám a typickému rysu Šumavy - kopcům.
No a o těch pár článků se postará přítelkyně majitele blogu, jelikož ten je momentálně dlouhodobě zavalen prací. To jen pro úplnost a změnu stylu podání ;o)
Pancíř se svými 1214 m je jednou z nejvyšších hor Pancířského hřbetu, ačkoli se nepyšní přívlastkem "nejvyšší". Jeho předností je zase skutečnost, že na jeho svazích pramení hned tři šumavské řeky - Úhlava, Řezná a Křemelná. Nahoru se můžete dostat hned několika stezkami, my jsme zvolili tu ze Špičáku, jelikož z ukazatele na nás svítilo příjemné číslo - 2,5 km. On ale není kilometr jako kilometr. To poznáte po chvíli výstupu do relativně prudkého svahu mezi množstvím napadané sutě a kořeny stromů. Po chvíli se ale napojíte na ještě prudší asfaltovou silnici, díky které je Pancíř 3. nejvyšší horou Šumavy, na který se dostanete na kole po silnici. No a pokud nejste vášnivý chodec, ani cyklista, můžete jet sedačkovou lanovkou Špičák - Hofmanky - Pancíř. Tu jsme bohužel objevili v polovině cesty, ačkoli ocelové sloupy v lese něco naznačovaly už dříve :o) Na vrcholu stojí turistická chata již od roku 1880, kdy ji postavili členové Rakouského turistického klubu - bohužel nevydržela. Současná chata a rozhledna zde vyrostla o více než 40 let později, roku 1923, díky úsilí Československý turistický klub. Původně byla pojmenována po turistovi Jaroslavu Mattušovi, v současné době se ustálil název Pancíř.

Když se vás ukazatel snaží přesvědčit, že váš cíl je jen 2,5 km daleko, nevěřte mu. Je to jen finta, jak vás nalákat :o)
Sedačková lanovka, kterou jsme měli jet, abychom si ušetřili ten hrozný kopec...no, příště. Aspoň jsem našla důvod, proč by měl v hustém lese stát velký modrý pilíř :o)

Po půl hodině hrozného výstupu jsme dorazili na chatu. Je trochu nakřivo. Fotograf byl už extrémně zmožen.

Výhled z chaty na okolní hory a stanici sedačkové lanovky...kolem té jsme se plazili nahorů.

Výhled z rozhledny nakonec stál za to. I když je trochu zvláštní, že se na rozhlednu chodí přes hotelové pokoje, které na chatě jsou.