Bohémové

Dnes, chvilku po obědě, jsem náhodou při návštěvě rodičů, sledoval krátce film Bohémové na HBO. Tento americký snímek je adaptací slavné rockové opery, novodobou verzí Pucciniho opusu Bohéma. Jde v něm vlastně o zachycení jednoho roku života několika umělců. Samotný děj mě nezaujal tolik, jako jeho malá část ke konci filmu. V jedné z dlouhé řady písní totiž herci zpívají píseň o bohémském způsobu života. Text je složený z hesel vystihujících bohémství po celém světě. Píseň byla samozřejmě ponechána v anglické verzi a překládána do češtiny. Poslouchal jsem tedy píseň a podvědomě sledoval titulky. Většinou to dělám proto, že mě zajímá, do jaké míry je překladatel věrný původnímu textu. A pak se to stalo. Mezi titulky se najednou objevilo jméno Václav Havel a hned pod ním Plastic People... v tu chvíli, kdy jsem si říkal, že se překladatel asi snažil udělat radost i českému divákovi však obě hesla zazněla i v originále písně. Nejsem ten správný proamerický typ člověka, ale tohle mě opravdu potěšilo. Nějaký americký textař v jedné písni vyjmenoval hned několik důležitých milníků minulého století po celé Evropě a nezapoměl ani na uměleckou a politickou éru u nás. Je zvláštní si uvědomit, že i ve světě existujeme v nějakém podvědomí.