ČerF: Odpočinek

Dnes jsem jako každý víkend pokračoval v dodělávání bytečku. Po obědě jsem ale chtěl vypnout. Napadlo mě, že bych si mohl obhlédnout pár míst, kde rád fotím. Tohle rozhodnutí jsem ale učinil mimo domov, takže jsem sebou nevzal foťák. Budete se tedymuset spokojit s fotkami z mého mobilu, jejichž kvalita není zrovna bůhví jaká. Aspoň se budete těšit stejně jako já na příští týden, protože to mi dorazí nový mobil s 5Mpix foťákem:) A teď zpátky k těm místům. Kdo mě zná, ten ví, že miluji vyvýšená místa s rozhledem. Celý rok kromě toho pozoruji jednu lišku, jejíž noru jsem na začátku roku náhodou objevil. Chtěl jsem se tedy podívat i na ni. U poslední cedule naučné stezky Želinským meandrem jsem nechal stát auto a za vůně čerstvě pohnojeného a zoraného pole jsem se vydal podél řeky směrem k Nechranické přehradě. Kus dál od poslední z cedulí se nachází několik skalních výčnělků a člověk tu má poslední záhyb řeky jako na dlani. Bylo zde dnes krásně. Teploměr v autě ukazoval 6°C, na stromech se nepohnul ani lístek (tedy na dubech, které jediné mají listy stále) a na řece pode mnou se pohupovaly kachny. Podél celého ohybu řeky jsem zahlédl jen jednoho rybáře a to jsem se bou měl dalekohled, který vozím stále v autě a propátral jsem pořádný kus břehu. Lišku jsem také nepotkal. Snad ji nic nesrazilo. Odtud jsem se rozhodl zajet se podívat k větrným elektrárnám. Víc jsem byl ale zvědavý na sněhovou nadílku. Ta mě překvapila víc, než množství vrtulí, které se nyní tyčí nad Přísečnicí. Silnici zde lemují padesát až sto centimetrů vysoké závěje sněhu a přestože jsou silnice převážně čisté, muselo zde být minulý týden docela veselo. Na Měděnci jsem se zastavil a chtěl se vydat ke kapličce na vrchu, ale to jsem si po necelých dvaceti metrech rozmyslel. Na horách asi přišla obleva a přes noc opět zamrzlo, takže sníh, kterého zde bylo asi deset centimetrů, si na sobě vytvořil centimetrovou vrstvu ledu. Při každém šlápnutí jsem musel dupnout, abych zaryl botu do sněhu a neklouzal se stále dokola na jednom místě. Bylo mi jasné, že Mědník dnes nepokořím:) Cestou zpátky jsem si všiml, kolik stojí podél silnice aut. Spousta lidí se rozhodla vydat se s dětmi sáňkovat a bobovat a k tomu posloužily téměř všechny pole podél cesty:) Všude, kam jsem se podíval, stála u cesty maminka s fotoaparátem, zatím co se její muž s dítkem vzdalovali na sáňkách z kopce dolů:) Škoda, že nemám sáňky:)